str. 275
nemluvil nic. Tak ho vzali do seknice, a po nejakej divili teprová im vypravoval, co se mu 12) přihodilo na téj cestě.
To vykládal kolář František Slezák.
Vo vobroj.
F Kujálích l) bejval jednou vobi\ Ten soužil močka5) lid, bral im stáda, jak jenom kerý napad a skážal přej do vůbec,3) csi 4) prój by se chtěl nehdo s ním fsadit, hdo víc sní. Dyž žádnéj nechtěl, protože se bál vobra, jeden sedlák přemluvil svýho pacholka, aby toho zkusil. Ten si uvázal plachtu pot krk.a šel. Sediaci im k téj sásce přivezli do Kujálů hrachu a čučky.5) Vobá se dali do jídla. Alo pacholek strkal fšecko pod bradu do plachty a potéj fi) jom povdal, že se musijou pře-svěčit, hdo víc sněd I vzal nůž a rozřís") si plachtu a vybíd vobra, aby taky tak uďál. Vobr se spouzel, ale naposledy se dal přemluvit a lech 8) si na zem. Pacholek přiskočil a rospáral jom nožem bruch. Vot téj doby mněli Vítofský!)) vod vobra pokoj.
To vykládal Martin Dvořák.
') Vypravovatel řekl jednou »na Pořičou« a po druhé »na Poříčí«. — 2J Někteří říkají »povdal« a někteří źase »povídal«. Někdy táž osoba užívá obojího tvaru. — 3) T. j. když; i před následujícím s mění se v s (napřed se bez-poc yby ž změnilo před s v á a pak se š assimilovalo v s). — 4) 3. os. mn. č sloves ? a IV. IHdy má ve Vítojovsi pravidelně koncovku -ijou; koncovka. ? pro 3. os. mn. č. vyskytuje se vedle koncovky -ijou ve.Svojanově, Staiém Svo-janově, Rohozné a 1'ředměstí. Vypravovatel pochytil tvar »hodí« (3. o?, mn. č.) bezpochyby ze spisovného jazykn. — 5) Ve Vítojovsi se říká »krejčíř. Vypravovatel užil slova ze spisovného jazyka. — '•) V dative sg. r. muž. a stř. zájmen a přídavných jmen se koncovka ? obyčejně odsouvá. — '. Vypravovatel řekl v dative sg. jednou ^stavenou« a po druhé »stavení«. Obyčejný tvar vítovský je »stavenou«. — 8).Jednoslabičné infinitivy s kmenem otevřeným mají kmenovou samohlásku krátkou: dat, spát. zn-it, set, chtět, mnět (-* míti), kut (kouti), jit, lit (líti), vit (víti) — avšak: stát, smát se, bát se —• 9) Příčestí minulé činné zní strch; vypravovatel užil tvaru zo spisovné1 o jazyka. — 10) Říká se »myslel« i »myslil«, jak se kdy namane. — ") To jest paď. — n) To jest dat. sg. rodu muž. a stř. zájmena 3. osoby, vzniklý z tvaru »jomu«; avšak tvaru »j o m u« se neužívá. Vedle jom říkají někteří také mu.
') Ku já 1 e je les mezi Vítojovsi a Starým Svojanovem. — 2) ? některým pří-lovcím přidává se přípona -ku, na př.: dneska; semka, domka, venka, zhůruka, doluka, teťka (-=teď+ka) zdulka (zdola), zhůrka (shora). - 3) Vůbec =-- obec. — 4) T. j. jestli. — 5) T. j. čočky. — 6) T. j. potom. — ') T. j. rozříz; ? před s mění v s. — 8) T. j. leh: lehl; h před temnou souhláskou se mění v ch. — 9) T. j. Vítovští.
|
