třiceti, kteréž, až na několik málo v soukromém majetku se nacházejících, přešly od Fr. Skrejšovského do majetku obrazárny v Rudolfmě, kdež pod čísly 77—104 jsou uloženy. Většina z nich má přibližně stejnou úpravu dobře illustračně myšlenou, se zdobnou iniciálkou, do kteréž figurální motivy, k písni se vztahující, jsou vpletený. Ornament často připomíná motivy z pozdně gotických českých maleb rukopisných a bývá oživen detaily majícími vztah k textu, po příkladě knihopisných maleb středověkých, jejichž ducha Mánes s takovým výsledkem studoval, aniž by kopíroval. Jsou po většině pérem kresleny, některé lehce akvarelovány. Jediná z illustrací vymyká se z rázu ostatních, kresba totiž k Lživému ptáčku z roku 1857, zcela po způsobu illustrací k rukopisu Kralodvorskému stylisovaná.

Mánes čerpal z některé sbírky písní v užším smyslu slova českých; při jeho sympatiích k Moravě a Slovensku je arciť dost podivno, že jen na písně z Cech se obmezil. Proto též krojový ráz je všude český, aniž by bylo hleděno detailů lokálních, — což s duchem volených písní, taktéž takřka všude po Cechách zpívaných, se srovnává. Mužští mají tu po kolena sahající, koženky, košile s rukávy u zápěstí zapjatými, ženské krátké sukně a nízké šněrovaoky, košile s úzkými neb mírně načechranými krátkými rukávy u krku vystřižené, jsou prostovlasé, v šátku na babku -neb v-holubince. Také detaily okolí — jako pavlač v Lijáku a v Stařečku, vnitřek světnice v Ukolíbavce a p. — jsou rázovitě domácí, někdy poukazujíce k severovýchodu Čech, kde Mánes často pobýval.

Mohou-li se alegorie měsíců na desce Staroměstského orloje pokládati za ideální ztlumooení vztahu českého zemědělce k matce přírodě a k půdě živitelce, tož i Ilustrace k písním s nemenším citem pro charakter národně typický v mluvu tvaru přenášejí ony prosté potuchy a odezvy citů a rozpoložení, kteréž jako zrcadlo duše lidové v národní písni jsou obsaženy. Mánes dovedl výraz jejich právě tak praegnantně a jadrně soustřediti v rysech péra jako anonymní skladatelé písní ve slově a zvuku. Vycítil patriarchální vroucnost citu rodinného v krásné písni o Stařečku a v půvabném doprovodu k Ukolébavce, kterou ve dvou variantech illustroval; lásku hocha k děvčeti ztlumočil s celým teplem přirozeného citu jakékoli sentimentálnosti dalekého ve Vyprovázení i ve Vzdálené, Staré lásce a j.; s největší zálibou pak sahal k illustrování písní, jadrným českým humorem dýšících, a povedlo se mu tu vždy pointu vtipu výborně akcentovati a dodati celku oné samorostlé svěžesti, která přebroušenosti jak drsné triviálnosti je stejně daleka. V illustracích jako Kanafasky, V pivu duch hudebný, Potěcha, Babička, Já mám chalupu, Babí rada, Lepší je ta Rakúšanka atd. Mánes okázal, jak zas jen umělec tvoření ideálních typů schopný dovedl také realistické pojmutí tak přibrousit, aby určitou náladou humoristického dojmu bezprostředně působilo. Obrázek jako je —¦ abychom z mnohých jeden příklad volili — vylíčení šťastného rozřešení starostí chudého s chudou, jejichž životní tužby misou slíbených mazaných vdolků jsou šťastně rozřešený, s tím lehkým nádechem ironie, též v písničce se tajícím,