Radost nese na zádech žalost. — Hromádka se ráda po hromádce ohlíží. — Nesekejte maku na drobno, je dost drobný. — Kok má krok; přejde dříve než se nadáš. — Dechem větru nepřemůžeš. — Z jednoho hnízda, a každý pták jinak zpívá (děti týchž rodičů, a každé jiné povahy). — Kolik bílých vran, tolik dobrých macoch. — Host nezvaný, hrách neslaný. — Hrách zdravému pomůže z blata (sesílí), nemocnému do blata (zkazí). — Bič koně tráví. — Má otok z Božího daru (ztloustl).

Pověra tato dvakráte jest doložena, a to zprávou z roku 1610 (na vodu dali ovci dřevěnou a do té svíčku rozžatou) a 1854 (svíčku voskovou vstrčili do nového došku), oběma uveřejněnými v čes. Lidu VI. 167 a VII. 281. Že pověra tato žije dosud v zemích českých, dokazuje zpráva v č. 114 odpol. vyd. Nár. Polit. 1898: Nedávno spadla do Opavice v Opavě ženština při praní. Mrtvola při důkladném prohledávání řeky nebyla nalezena, i připadlo několik pověrčivých lidí na prostonárodní prostředek ? nalezení mrtvoly utopené. Vzali bochník chleba, zastrčili do něho hořící svíčku a pustili na vodu. Pověra praví, že utopenec jistě tam jest, kde se bochník se svíčkou zastaví. Ale tentokrát prostředek úplně selhal. Bochník se zastavil sice několikrát, ale mrtvoly pod ním nebylo. Byla nalezena teprve 8. dne po utopení.

Se slezskou pověrou shoduje se česká z r. 1855: „Nemůže-li se dlouho tělo utopencovo naleznouti, vezme se novopečený bochník chleba, a do spodní kůrky vyřízne se dírka, kamž se rozsvícená svíčka vosková a svěcená upevní. Bochník takto připravený pustí se na vodu, a kde se zastaví, na tom místě utopenec leží." (čas. Mus. Č. 1855, J. V. Houška: Třetí sbírka národních pověr v cechách, str. 50.) Na Moravě na Dačicku, „když se někdo utopí, vyzdvihnou domovní vrata, zanesou je na rybník, položí na ně pecen chleba, do pecna zapíchnou hromničku, rozsvítí ji a odstrčí pak vší silou vrata do rybníka. Kde se vrata zastaví, v těch místech utopenec utonul. Tu pak muži skočí s háky do vody a hledají mrtvoly".*) Také ve Vel. Meziříčí znají tuto pověru s odchylkou nepatrnou. „Když se člověk utopí a nemůže se najíti ve vodě, musí se rozžatá svíce vpíchnout do chleba a postaviti na veslo, pak jistě plave na místo, kde tělo leží, a tam zůstane stát".**)