Národopisné drobty ze Slovenska moravského.

Rozprávka o stodole. (Ptám se a ukazují mně:)

V ní je m late v ň a nabíjaná. Na tej se mlátí, jak gde. S cepama do trojnice lebo do štvernice, alebo mlátičku, tak túto ruční, lebo s konima. Patra sú jak na mlate, nad mlatevňú, ale sú vejš. Dyž tak z nich šústne dule (spadne), to se neptať! Oploťna; ty sú z každej strany, za němá to je párník, do teho se skladajú taky snopy jak na patra. Shrň ák je na jednej straně oplotně v prostředku; do teho se shrňá vymlácený obilí. Tu kar; sú v něm tři žíbra (syta): ječmeny, ovesný a režný. Valach; s tým tak čistívali obilí. Má taky žíbra, je to jak necky, enom při jednom koncu to má boky vyšší. Cep má hůlku, čepíc, ohlavek a svorku: sešiť řemíukem a sídlem napřed propchnút! Smí-děnka na smetání klásí a plev ze zrní, dyž se vílo na větře lopatu, ne s fukarem. To je takový metlicí, ale jak se tá tráva menuje, nevím. Tady neroste, vozijú to lidi.*) Kuťáky to sú také cepy. Každý má aspoň pět grôžek železných na sobě, aby dál prošlahl ? obříslu, dyž snopy ešče stójijú na mlate. Ale jenom jačmeň! Vidle senný na vytřasování slámy vymlácenej, aby tam neostalo zrno. Hambalky sú na hůře. K á h n o. No to je povesený dřevo na dvoře u samej střechy. Na to vešajú párky turkyně (dva a dva klasy kukuřičné). Aji na stromy před domem věšajú lidi turkyň, dýž se na ráhna nedá. Hrubí sediaci, dyž se turkyň zarodí, vešajú ju na patra ve stodoli, alebo udělajú schválně lešení. Paže to sú trámy na stolici ve vazbě střechy, co držijú krovy. Dyž je široký staveni, musijú byt paže. Nádmětky ze střechy nad násp jama, aby na náspjách člověk nezmokl! Sklope c: Dveře na strese. Tamtudy dávajú na hůru (půdu) slámu, seno, lebo gdo co má. Mlat. Je to jak kůlna v jednej bytnosti (= spojeno se stavením), enom že z oboch stran sú vrata. Na mlátě je taky upichovaná mlatevňa a nad ňú patra z dřev. Chałupnik nebo familijant má tého dosf pro vymlácení tej trošky úrody! Na patra skladajú obili, ná, potom vymlácenu slámu. Nejlepší dyž je plná hura na zimu. Lebo gde jí néni, šak se nedotopijú v kuti, dyž uderí, tuhá . . .