Paberky z archivů domácích i cizích.

Pravdivost přísloví „Kdo maže, ten jede", všeobecně jest uznána. „Palček podmazati" (jak se po staročeskú říkávalo) osvědčuje se nyní, osvědčovalo se dříve a osvědčí se, dokud lidé žíti budou. Pro dobrou vůli, v uznání zvláštních zásluh, aneb aby úředníka nebo věřitele ? větší ochotnosti pohnul, posílá jeden druhému pomazánku. Hlavně při zvláštních příležitostech. Nejvíc ? novému roku, ? svátkům vánočním a velikonočním. Nějaký ten bažant,, jeřábek, tetřev vždycky se shledá. Není-li těch, i kví-čalami za vděk se přijme. Zajímavé jsou přípisy, kterými dary ty jsou provázeny. „Dajž vám milý Pán Bůh, abyste jej ve zdraví snědli; ? zdraví užíti ráčili; v dobrém zdraví požíti ráčili" a podobně nechybí v nich nikdy. Soukromníci i města posílají nižším i vyšším úředníkům do Prahy bažanty, jeřábky, tetřevy, aby si je naklonili ? ? přáním i žádostem svým ochotnějšími učinili. Ale ani velcí páni nečiní jinak. Jan Bořita z Martinic posílá dne 21. července 1565 arciknížeti Ferdinandovi, mí sto držícímu v království českém, krahujce ? lovu a slibuje později zasiati ještě dva, patrně proto, aby přízeň arciknížete sobě i synu svému udržel. Mnohdy úředníci sami upomínají města o nějakého ptáčka. Tak podkomoří Hertvík Zejdlic z Šenfeldu Trutnovské dne 11. srpna 1600 o některého jeřábka anebo něco od jiného ptactva, a Daniel Rabštejnský Kouřimské o některého bažanta, za nějž dne 10. února 1656 vřele poděkoval a všemožně se odsloužiti slíbil.

Podávám níže několik takových dopisů z let 1540—1656 z archivu musejního ve znění původním a v poradě časovém:

1540 d. 6. listopadu na Mělníce. — Adam Záhajský posílá Janovi Kolskému bažanta, aby mu dluhem posečkal.

Službu svú vzkazuji. Urozený pane Jene Kolský, příteli můj zvláště milý! Zdraví, štěstí, tohoť bych vám věrně přál etc. Pane Jene můj milý! Ted' vám posílám bažanta. Dajž vám milý Pán Buoh, abyste jej ve zdraví snědli! Přitom vás prosím, můj milý pane Jene, co se dotyce toho dluhu vašeho, že mi sečkání učiníte do některého času. Já vám z těch peněz, což mi čakáte, chci rád úrok dáti. Neb mi také nějaké peníze dáti mají za ovotce. Yěřím vám, že to přátelství v tomto mém nedostatku učiníte. Datum v Mělníce v sobothu po Všech Svatých anno 1540.' — Adam Zahaský [sic] v Mělníce.

Urozenému panu Janovi Kolskému z N., najvyšímu písaři v soudu komorním, příteli mému milému.