všechno, což zelenýho bylo, snědly, jak trávu tak také obilí. A v tom roce veliký draho následovalo. Hrubosti byly co pěst člověka, rozličných barev byly, a každá z nich čtyry křídla měla. (Z knih města Starého Vamberka nad Zdobnicí zal. léta 1602 a „Jednorožec" nazvaných.)

V pamětní knize obce Chvalkovic (okres jaroměřský) zapsána jest tato paměť Martina Josefa Sedláčka, učitele v Třebešově, o selské bouři r. 1775.:

Léta Páně 1775. dne 24. měsíce Martii neb března stala se revolta neb tak řečená sedlská vojna. To bylo před zvěstováním Marie Panny. Pozdvihli se sediaci, jenže nebyli zmustrováni, proti svým vrchnostem veřejně povstali. Byl od nich hluk po cestách všude nemalý. Obklíčili Náchodský zámek, knížecí poddaní, oficírstvo nevědělo, co to bude za znamení. Tam však žádné škody nedělali. Po vyřízení jejich zasej se domů navrátili. Chvalkovský poddaný s hlukem na Chvalkovice jako zmatení přišli a Jemnost Pána*) zděsili i Jeho J. Paní. Dědičný pán jako své poddané v dobrém ukrotil. Pan správce však oknem dolů skočit musil. Potom upokojený každý se zpátkem domů navrátil. Ten, kdo nechtěl s nima jíti, s mocí byl vzatý. Byly ty jejich selská práva dosti proklatý. Svišťanskej cihlář, že s nima nešel, byl bit od nich dosti v Třebeské**) hospodě, až mu lezly z hlavy kosti. Po svých bolestech přišel zas potom ? vyhojení. Ty jeho bolestné rány od nich jsou mu zaplaceny. V Hoře-ňovském zámku ta rebela zle hospodařila. Okna vytloukla a 1 várku vypila. V Neděliském zámku ti zle hospodařili, tak byli ti sediaci nezdvořilí. Schreibtische, instrumenty musikálni a sklenice roztloukli, zrcadla, polámaly stoly i židlice, takže to jejich pozdvižení neb tak řkoucí hloupá vojna v krátkých dnech pominula a málo jim byla hojna. Po všem ti, kteří byli toho jejich vůdcové, přišli do arestu do Prahy, ubohý sedláčkové ! Po dlouhým tam arestýrování ? propuštění přišli, mám za to, že dost pykali, aby byli z domu nevyšli. Dej jim, Bože, aby živi byli v svatém pokoji, aby je žádnej neponoukal vícej ? takovému rozbroji!