Kura sedící na hnízdě běduje: Odřikom se kokota, odřikom se kokota, odřikom se kokota! (Ze Sedlišť.)

Vrabec (vrabel, vrubel) jest prý největším hříšníkem z ptactva, protože ustavičně vzpomíná „zlého" cvrlikaje „čert — čert, čert — čert"; při bitce ozývá se: „Včil tu byl, včil tu byl." (Z Domaslovic.)

O ovečce utvořili se pastevci rýmovačku: Běžela ovečka zhuru do kopečka a baranek za ňum s olejovum baňum. (Z Turkova v pr. SI.)

Koza, když ji vedou, mrčí: „Med, med, med, med!" Má-li bolesti: „Něch to hrum zabijeé!" (Z Bruzovic.)

Na zajíce pokřikují pasáci: „Ignác, drž galaty!" neb „Janku, daj g ala t y!" A zajíc dílem ze zlosti, dílem ze strachu dává do zaječích! Nebo vyhrožují mu: „Počkaj, zajíčku! Ja ti dam ranu, hlavička se ti uhne na stranu." (Z Podvihova.)

Rehotu žab také děti rozumějí: 1. Přišla kmotra, poščať kotla, už, už. Bruśi nuž, nuž; zadek uřni, předek pušf, pusť! 2. Bratr umřel, pojď, pojď! Kmotr už idě, už idě! Cyrius idě, už už! Kde pak, kde pak?

(Z Chvalikovic.)

1 Cibiribi húska, nemá chleba kúska. A ja máni, nepredám, bude do obrúska.

2. A, bé, cé, de', í, ka, sjedla mačka psíka. A takého velkého, za polštvrta zlatého. (Alebo): A kapustu nechce, len polievku chłepce.

3. Cip, cip, ciburušky, išly mačky na hrušky. Podriapaly kožúšky, pove-šaly na vráta, pride kušnier zapláta — — ši — ši, ši!

4 (Hladkajúc dieťa po tvárí, hovorí pestúnka): Círúšky, maňušky, kde ste boly? U susedov. Čo ste tam robily? Koláče sme piekły. Prišiel máčok, sjedol koláčok.

5. Varila mamička kasičku varila. (Počítajíce prsty.) Tomuto dala na mističku, tomuto na rajničku, tomuto na tanierik, tomuto na vahanček — a tomuto (na malík) hlávku odrezala a párala a tuto sa schovala.

6. A, bé, cé, dé, mačka pradie, kocúr motá a pes číta. Alebo: kocúr pýta postruhníka.

7. A, é, í, ó, ú, na peci orú;

Mastnú kašu jedia a »ám nedajú. A my do nich: pú!

S. (Keď sa nechcú dať umývať.)

Mmm. mm, mm, daj te plané detí dnu. čo sa nechcú umývat, budeme ich pod skalu pritískať, mm mm, mm!

9. Šije boty do roboty a papuče pro mamuše

10. (Keď dieťa plače.) Ide pavúk po stene, kým sa Janík zasmeje. Jde pavúk po kadlube, kým si Janík nos podlube. Jde pavúk po stene, nesie zlaté prstene. A Janík sa raduje, že mu jeden daruje.

11. Straka rapoce, v čiernom potoce Syn sa jej žení na dolnej zemi; Koho si berie, sýkorku * Dorku, Kňazovu divokú, švárnu panenku. Kam ju povezie, do Ružomberku.