zpívaly píseň, končící slovy: „Obrac kapsy na ruby!" Ubohý pasák si těch slov všimnul, obrátil kapsy na ruby, a divé ženy zmizely.

Na poli u Vrchu oral pacholek a cítil vůni po čerstvých koláčích; za chvíli přišla divá žena a donesla mu pěknou buchtu, přikazujíc mu, aby nikomu nedával. Když přisel za oráčem pohůnek, dal mu také, ale v tom zmizela buchta z jeho kapsy i onen kousek z ruky pohůnkovy.

O zmíněném již rybníku Zlatomlýně vypravuje se také, že tu bývaly vodní panny; plovaly po rybníce, majíce půl těla rybího a půl těla ženského. Za večera a v noci bývalo slyšeti jejich krásný zpěv.

Zableskne-li se, tu křižuje se lid u nás se slovy: „Pán Bůh s námi, Panenka Maria nad námi!" Blýskali se mnoho, tuL se říká: „To se dnes nebesa ,otvírají', jak se blýská!" O blýskavici se říká, že se blýská na pěkné časy.

Před šedesáti lety rozeznávali staří lidé sedmero hromů: Jeden bije (zabíjí), druhý pálí, třetí hasí, čtvrtý taví (šmelcuje), pátý bije do vod, šestý do stromu (loupá stromy), sedmý do skal.

Po první bouři přestávají prý voněti fialky (viola odorata).

Uhodí-li kam, říká se, že „Boží posel" uhodil. Jinak se na Klatovsku „hromu" neříkalo než „Boží posel".

Zabije-li „hrom", tuf člověk přichází i ve hříších přímo do slávy nebeské.

Jednou jel jistý sedlák ze Svrčevsi z Klatov domů. Za městem vidí nějakého poustevníka, kterého ochotně a bez říkání svezl. Ve vsi doma poustevníka uctil, čím jen mohl. Ten na odchodu přeje mu a jeho rodině vše dobré, na konec i to, by jej někdy „Boží posel'1 zabil.

Sedlákovi není tohle přání po chuti. I ptá se, proč mu takovou smrť přeje? Tu vysvětluje poustevník: „Je prý to smrť náhlá, nebolestná. A pak člověk ,Božím poslem' zabitý jde přímo před trůn Hospodinův."

Večer před Božím Hodem měl člověk hospodář vyjít na práh stavení a vítat Boží Hod slovy: „-Vítám tě, vítám tě, Boží Hode, dej, bychom měli více vody nežli ohně!" Slovům těm učila mou matku tehdy šestiletou (nyní 691etou) šedesátiletá měšťanka R. Cellerínová, která jí výslovně připomínala, by vždy i ona tak činila.

čím dříve hřmí z jara, tím větší úroda polní toho roku; zvlášc úrodný bývá rok, hřmí-li v zimě.

Při hřmění země se otřese a stává se úrodnou. Kdyby nehřmělo nebylo by úrody!