tolikéž také, aby se žádný ani z stavuov vyzších nočnicb časuov bez světla na ulicích nacházeti nedával, nébrž jeden každý, jel-li by nebo šel nočním časem po své potřebě, světlo při sobě míval. Pakli by se toho přes též vuobec oznámení a provolání, kdo z týchž řemeslníkuov a obecních, zvláště pak svárlivých a rozpustlých lidí, dopouštěti směli, s kordy a braněmi neb s ručnicemi chodili a z nich stříleli, a kdož by koliv tak netoliko z stavuov nižších ale také i z stavuov vyzších bez světla po ulicích, jakž vejš dotčeno, postiženi byli, ti a takoví z vyzších stavuov na závazky aby se stavěli, jiní pak do vězení dostatečných se brali a skutečně trestali, tak aby takové příčiny, kterýmiž takoví mordové, ranění a vejbojové pocházejí, minouti ? ? přetržení přivedeni býti mohli. Actum na Hradě Pražském v kanceláři české JMti císařské v outerý po svatým Valentinu létha etc. LXXXII0. — Natanael Hložek z Byslavic. Pražanuom všech tří měst Pražských společně neb rozdílně ? dodání.

1648 d. 28. února v Novém Městě n. M. — Rada městská oznamuje hraběcímu regentovi, jakou svévoli prováděla mládež v noci a jak otec jednoho mladíka rychtáři se opřel.

Urozený pane commendator, nám dobrotivě příznivý! V pominulou noc na pondělí inasopustní, právě v ten čas, když lermo zde bylo, někteří synkové z podměstí horského oblekše se do ženských šatů po noci se toulali ? ? bráně krajské přišedše (kdež i šildvachovi na jeho volání ozvali se nechtěli) potkali se s Petrem Tomkem, starším obecním, kterýž tím lerrnem z domu svého vyšel, aby, co se to děje, na někom přezvěděl. Ten jim domlouval, že smějí v takovém strachu a nebezpečenství sobě tak nenáležitě počínati. A když oni na to napomenutí nedbajíce proti němu se postavovali a jemu trucovali, tehdy on popadną jednomu z nich chvoštiště jeho ním poněkud zpomlázel, kterýž se i do šatlavy dostal. Jiní se rozpŕchli. My pak pro přetržení takové nezbednosti při mladé chase poručili jsme rychtáři městskému, aby ty osoby vězením opatřil.

Tehdy on na takové naše poručení poslal posla svého právního ? Vácslavovi Nymburskýmu, aby Jana syna svého (kterýž v tom počtu také byl) před něj postavil. Tu Vácslav Nymburský vzkázal zase rychtáři městskému, na čí poručení syna jeho ? sobě obsílá. Jemuž zase rychtář dal oznámiti, že na poručení ouřadu. Na to oznámení vzkázal zase Vácslav Nymburský po poslu právním, poněvadž pana commendatora poručení není, že on ani syn jeho stavěti se nebudou. Kteréžto tak protivné a spurné Vácslava Nymburského ku právu rychtářskému vzkázání a nás zlehčení nemůže než velice nás boleti. A spatřujeme to na Vácslavovi Nymburském skutečně, že ? předešlým nám mnohokráte učiněným despectům nový přidává, synu svému folkováuím ? větší nezbednosti příčinu a posilu dává a nám z sousedské poslušnosti, kterouž se nám při zápisu na dům podle manželky své zavázal, neslušně se vytahuje