zovala i spodní ženské roucho. Sebrati punčochy v záhyby byla práce nevděčná, a proto se po upotřebení stáhly pozorně dolů, tak aby se záhyby neporušily, a daly se na pec za kamua. Zde však bývaly nezřídka vyrušeny ze svého zasloužilého odpočinku. Mnohý dědeček totiž ještě vzpomíná, jak dostal jako nezbedný kluk nejeden výprask, protože punčochy zúmyslně jako harmoniku co mohl nejvíce natáh' nebo také jako hada senem vycpal. Naproti nemotornosti zimních punčoch byly punčochy letní velice vkusné. Bývaly háčkovány z bílé bavlny. Po stranách od kotníku až do polovice lýtka mívaly vzhůru rostoucí ornament, pozůstávající z dírek, které tvořily dohromady rozmarinovou ratolesť zakončenou nahoře skvostnou růžicí.

Obuv nohy doplňovaly letního času lakové střevíce bez kramfleků a nahoře ozdobené někdy červenou růžicí s bílým knoflíkem uvnitř, zimního času t. zv. „kozlové střevíce s ušima". Byly to střevíce z kůže kozí, po stranách s dvěma pásy, které se nahoře svázaly červenou stuhou. Všedního dne nosívaly se obyčejně „krpce" a nosí se podnes na Frýdecku velmi často.

Ženské nosívaly také „špenzer" s přišitým pásem a s „kurkami" vzadu, ale jen když bylo chladnější počasí. Podobný „špenzru" je „mentlík". Lišil se od „špenzru' tím, že byl u krku více vystřižený a měl někdy široký límec. Látka obou byla podobna jako u „brucliku", taktéž i ozdoba.'Vdané ženy nosívaly ještě „loktuši", která se přehodila přes ramena a téměř celou postavu zahalila. Byla plátěná, obyčejně vzorkována ; uprostřed měla někdy krajkovou vložku t. zv „mříži". Cípy loktuše měly černé křížkové vyšívaní, které lid jmenoval „značky1. V zimě nosil se ještě dlouhý žlutý a kuní kožešinou lemovaný kožich. Vzadu měl bohatě ozdobené švy applikovanými kousky kůže hlavně v barvách slovanských.

Ke konci ještě několik slov o kroji dětském. Ten býval nejprostší. Děti do 10 let jak chlapci tak děvčata chodívaly v létě obyčejně jen v košili. V takovém úboru chodily děti i do kostela a nebylo tenkráte shledáno v tom nic závadného. V zimě ovšem oblékány děti podobně jako dospělí.

„Ružaněc, patěrky" říkají se hlavně za doby adventní a postní. Jsou rodiny, že po celý rok každodenně modlí se růženec. ? pobožnosti růžencové scházívá se celý dům, tedy i děti. Každý růženec v některých osadách zpívá se vlastní melodií. Pobožnost růžencová začíná modlitbou zpívanou: