proceiiila odvar ještě přes tenké plátenko. člověk nemůže býti üa dětí dosti opatrným, dokládala se starostlivou tváří, což kdyby náhodou nějaké semínko (utlučené a uvařené!) počalo, v žaludku dítěte klíčiti a pak rostlo! Aby nezůstaly hyzdící důlky po neštovicích, připravují se na Těšínsku pozdravujícím se teplé koupele. Do vody přileje se octa.

Opar (ohnipara). Oparem postižené dítko jest nejlépe co nej-častěji potírati pěnou, která se při vaření zemáku tvoří. (Dolastice.)

Při nastuzeninách a rýmě připraví se před spaním hodně teplá koupel na nohy. Do vody hodí se dřevěný popel a hrst kuchyňské soli. (Těšín.)

Ostudy (prašivinu, svrab), může přihotovat jeden na druhého. Kdo čáry přejde, dostane ostudy, a to okamžitě. Jak člověk pociíuje svrbení, tu jest nejlépe jíti na potok, svléknouti košili přes hlavu a omývati se od hlavy dolů, při čemž se musí voda dlaní zprudka proti toku nabírati. (Frýdecko.)

Vřu d (p ad o u en i ??). 83tiletá Matějičkula, žijící v Těšíně od podpory dobrých lidí, mi ráz vypravovala: Byla jsem statná silná děvečka, tatulek robovali u mulařů (zedníků) a já pomáhala jako malčorka (poda-vačka). Paní G-ová, Bůh ji dej spokůj věčný, pytá se mne ráz, či jsem juž viděla vřudem obražoného. Neviděla dosud. „Zrubte mi to", praví paní, „nadrovte mi synovce". Vyložila, co mám robit; ač to bylo poněkud tvrdé, zvláště pro děvuchu, podvolila jsem se hlavně za tou příčinou, že to žádala choL našeho chlebodárce. Synovec G-ův byl mladý, silný člověk. Byl jako praktikant při stavbě zaměstnán. Často jej stihly záchvaty pa-doucnice a právě takový přestál. Zedníci přinesli jej do jizby, položili na pohovku, zuli boty, paní G-ová dala čistý šátek a obalila palec pravé nohy. Třikráte kousla jsem do palce a trhla celým bezvládným tělem. Zdá se mi, dokládá M., že při tom i krev tekla, neb zuby jsem měla dobré a sílu za chłopa (muže) — ale nechť si, prostředek ten pomohl. Ještě dnes chodím ? dcerám paní Gové pro almužnu, kterou mi vzhledem k oné události nikdy neodepřou. — Také na Frýdecku fjak mi rolník p. O. z Bruzovic sdělil) se věří, že kdokoliv uzdraví padoucnicí nemocného, jestli totiž člověka v podobném záchvatu dosud neviděl. Nutno prý chytiti chorého tak silně zuby za palec u nohy, až se posmekne, načež prý „vřud" se vícekráte nedostaví. Jiný prostředek doporučovala jistá gazdina (selka) z Albrechtic: Ze živého (?) inorčete (pro děvče ze samečka, pro chlapce ze samičky) vyjme se srdce, usuší, roztluče a prášek podá se nemocnému v pátek na lačný žaludek. — Jak již dříve podotknuto, dostaví se padoucnice z leknutí. Když se na Frýdecku dítko z příčiny jakékoliv vyleká, tu matka svaří vodu a jdouc po zpátku kolem kolébky leje vodu na misku. Misku pak postaví pod kolébku a priklopí hrnkem. Vtáhne-li se voda do hrnka, jest všecko nebezpečí zažehnáno.

Uřečení (uřknutí, uhranutí) způsobí ten, koho matka odstavila a z lítosti opět znova kojila. Uřekne se obyčejně pohledem. Proto jest dobře, obdivuje-li kdo co, pronésti slova: „Bez uroku!" Některé oči, zejména černé, jsou zvláště uhrančivé. Též ten, který se vstana