musi opustiť člověk oitca i matkem a přtíučiť śe žoně, aby byli dva jednym fałem. A že vstúpi syn vaš v tyn řodny svionzek stavu manžel-skego, děkujem jo na mějscu jego, najpřod vom, kochano mamulko, co stě go za tyn čas Bogem vykozany pod srdcem nosili a za všicki bolesti, kěre stě pro něgo podstúpili; i za ty noci, co stě za něgo v různých utrapeíiach přetrvoli. Vom, miły oitče, děkujem za vašu oitcovsku łaskem a starosť, za vychováni a všicki dobre přikíady, co stě mu dovol. Při tem vos tež pytom na mějscu jego, ježe-li bystě mu odpustili, jeśli vas za svoje glupi lata jakimkolvěk zpusobym był rozgnivot, a tež mu oitcovskigo požegnaňa dopřoL čitomy v piámě svatým, že funduje oitcovski pożegnani złote domy na głavach děti — matčino překleňstvo jich ale z gruntu vyvraco."

Přítomni povstávají a připravují se na udělení požehnání otcovského ženichovi. Hudba zahraje po vykonaném obřadu: „Poděkování rodičům:"

Nyní zasednou svatebčané rychle ku snídání, při němž nescházívá dle obyčeje sýru a nějaké rozolky. Po chvilce vyberou se společně ? nevěstě.

Cesta do nevěstina příbytku. Hudebníci zahrají obyčejně nějaký pochod, jemuž následují písně nábožné. Na př.: Každé hodinky, panenky, čujtě.