Sotva dokoncił prośbem, pozvednyl oči ? něbiu a uviděl krásnu divenkem, kěra pośpicho ku studnici vozit vodem. Promluvil ? ni Eleazar: ,Divenko, dej mi kapkem vody!' — Bychle navozila vody, podała jemu a napojila tež velbíudy, z čego poznol Eleazar, že se vyjevilo vula Božo. Zpytol śe děvečky, něobdržol-li by u jejibo brata mějsca ?? odpočinuti? „Za do-sytnego sýto poslúži vom brat potrovy i mějsca," odpovedala děvečka, kěru obdarovoł drogima naušnicama a naramnicama. V příbytku něchťoí ani piť ani jesť, pokud' nebyl oznomił přaňa svego Pana. „Staniž śe vula Božo!" bylo inu povědano. „My podobně jako Eleazar trefili smy ščasně do domu, kdě je pravo oblubnica pro vedle stojoncigo. Prosem proto pana proteła, že bystě byli tak laskaví a tu děvečkem nom vydoli."

Nevěstin starosta: „Z řeči vašich, slovutné opatrnosti, vyrozumiolech i oitcově tejto děvečki a všichni na tynto čas shromaždžoni přotěle, jak stě vy o stavu manželskim dovozovali a_ že tynto stav sam Pan Bug spravovati a někěre osoby ? nimu povolati ráčil1. Pravdem nasvědčujom tež přiklodově z pisma svatego. Vindzum na tyn způsob rodiče tejto děvečky, kěrum žondotě panu ženichovi-, že je v tym Božo vula, proto něchcum ji odporovať. Oddajum dcerem svoju panu ženichovi do manželstvia za věrnu jego tovaryškem. Vygledovojum tež na nim, aby śe varna, páně starosto, zavazol plniť povinnosti dobrego manželstvia, rodiče dle přikozani v uctivosti miol, manžoíce prokazovot laskem, ju chranił, • bronił a opatrovol, dokuď jim prodluží Pan Bug živobyťa. Včil vom ju oddom s Božum pomocum."

Oddávání šátku a ratolesti. Nevestin starosta: „Mili přotěle! Když śe styskoť počalo Noemovi v korabě za potopy sviata vyiťa na zemi, vypustit krkavca a chťoí śe jim dozvěděť, ježeli už upadlo vody. Ale krkavěc věncej nepriletoł; proto vypustit po 14. dńu golembicem, kěro prileCała a doněsía olivovú ratolesť. Tež jo vom diś dones na znamení ratolesť, co vom iśto zpusobi radosť nad tym, že śe podobno' golembica do tego domu navrotila. Svato Veronika, jak viďoía Krista Pana pod jařmem křiža zpocenego, sena s glavy šatek a podała go jemu, aby śe utřií. Take něviasta pośiła takovny šatek ženichovi, aby áe mog utřiť, jak bydě v potu tváře pracovať a o nu pečovať: mo tež vyznám tynto šatek útrpnosti žoniny nad manžoíem. Vionek, kěry je cały okrongly a žodnygo počontku ani -koňca nimo, mo značiť mezi vama nekonečnu łaskem, kěra vžena počontek a nimo končiť až do smrti. Tak vom, miły přotělu, oddovom ty dary a prosem, abyste zaslali upřimny nějaki dar něviaátě. Ratolesťum něvyrozumivomy nic inego, jako že ona oblubnica N. ?., o kěru mě žondatě, Panym Bogem je nařidzona tymuto míoděncovi."

U nevěsty. Nevěstin starosta: „Můj nejmilejší příteli! Chci požádání vašemu vyhověti a proto vyprovádím tuto dobře uchovalou panenku tak ~— jako kdysi vyprovodil Mojžíš lid israelský z Egyptu. Ale — co to mluvím?! Mojžíš vyprovodil lid z velikého soužení, a já vyvádím panenku z veliké radosti a veselosti, jaké požívala mezi svými domácími a známými. Obávám se proto, abych neučinil rodičům starosti, když by ji