Za vybírání na čepec. Nevěstin starosta: „Moji ludě! Stała śe ??? tukej vělko přemiana: něviasta śe rozem stała žonum a proto potřebuje čepca a korunki. To som drogi věci a žinich nimože hned všicko nakúpiť. Prosem Vas tež, moji ludě, aby každý doí něco na tyn čepec." (Vezme talíř a jde zpívaje vybírat.) Píseň na str. 374.

Přednímu družbovi: [:A tyn předni družba, bratiček ženicha, něbydě un tež lutovať choťoz dvacetnika.:]

Přední družce: [:Na tem našim placu vyrosla tam gruška — do dvacetník na ten čepec naša předňo družka:]

Kektorově dceři: [:Šolech diś po śeni, kopnułech do džbera — do tež reňski na tyn čepec rechtorova dcera.:]

Starosvatce: [:Pani starosvatka z tej murovanice, dała*) reňski na tyn čepec, mo pěnkne tkanice.:]

Fojtovi: [:Xyn naš pan fojtiček, statečno osoba — něch do piontkem na tyn čepec, věm, že dajom oba.:]

Fojtové: [:Ta pani fojtova šedi vedle něgo — když on dovol na tom copkem, pozdřafa na něgo.:]

Starostovi: [:Ty, páně starosto, dobry gospodořu, dejte reňski na tom copkem, pověm vom o tchořů.:]

Zabývaje se popisem slezské chalupy na Těšínsku, zvláště kuchyně, požádal jsem dp. faráře na Borové Jana Tagliaferra, aby mi laskavě doplnil zaslaný materiál. Týž horlivý pracovník národní odevzdal mé zápisky kostelnímu hospodáři Ignáci Kozlovi z Malenovic, jenž mi ochotně zaslal „vyznání obydlí a kuchyně z r. 1845". Popis dle vzoru mých zápisků jest pěkně podán, tak že zasluhuje, aby celý byl otištěn, čtenář z něho učiní si dobrý pojem, že horalé slezští prese všechno to, že školství úpí v poutech germanisačních, dovedou pérem vládnouti. Popis po některých opravách jest tohoto znění:

Chalupa postavena jest z dřevěných trámů „dýlí" na prostřed „gruntu" (pozemku), "kde pohodlný přívoz, a kde co nejdále může hnojůvka buóľto po zahradě neb po louce odchoditi.

Do statku se vchází buďto velkými vraty do „placu" (dvoru), aneb jest přes plot zvláštní stupadlo zvané „přelazek". Před velkými dveřmi jest „poéiní" (podsíní) se stolem, na kterém v čase letním robotníci jedí. Z podsíní se vchází do síně, v níž murovaný (vyzděný) komín s nezatnurovaným ohništěm, pod kterým se v letním čase pohodlně vařilo takto: Na prostřed ohniště složil se oheň, po obou stranách se postavily hliněné vysoké hrnce (nízké nebyly, nebo při ohni nebyly