hoditelné), železných hrnců nebylo. Staré zlé hrnce si gazda drátoval doma sám, drataři ze Slovácka chodili drátovat na Prusko, tam měli svůj výdělek.

V síni na druhé straně komína byla zavěšena na stěně police na hrnce, mísy a jiné nářadí, pod ní stál ž b e r pro krávy na paření píce, a ž b e r na vodu, putenky a hrotíce. Dvéře z obou stran do síně byly malými dverky štatechovými zavírané, aby svině abusy neměly do síně na pomlsky přístupu.

Ze síně na úhlednější stranu jest vchod do velké jizby, v níž stojí stůl v dálním koutě na obě strany slávami, na jizbě z jedné strany „stolice se židlí", na druhé straně stolek s lenochem, na kterém gazda sedává.

Tož jsme jídávali toto: Postavila se mísa se zelím, z níž všichni jedli. Ku zelí se daly kobzole anebo po krajíci chleba. Neb se přinesla srvátka a kobzole, nebo ledajaká polévka. Též jsme rádi měli kaši s máslem, halušky, neb žitnou krupici. Mohla-li gazděna připravit co lepšího, jako brutvaňoky, koláče, maso, tím lepší pro nás.

Nad stolem v koutě zavěšen byl kříž Krista Pána, a podle něho na obě straně obrazy; po níže obrazu na stěně byly klínky na zavěšení šatů a klobouku V druhém koutě podle stola stálo lože pro gazdu a gazděnu, co si mohli pohodlně spáti. Za ložem z kouta druhého postavena byla dlouhá láva až po pec do kouta třetího.

Na té stěně po níže tragaře byla dlouhá lištef až po pec s malým zábradlím (držadlem), a pod zábradlím v té lištfě klínky. Na lištfě rozestavila gazděna porcelánové talíře, pod ně hrnečky malé, tak že se zásoba talířů a hrnků snadno obrachovat (sčítati) mohla. Též na té samé stěně před pecem bylo viděti zvláštní desku s malou lištefkou zadržovací na lyšky (lžice), nože a vidličky, tak že každá Ižice, nůž, vidlička, truhelka na koření, přikrývky, klíště a t. d. měly svoje místo. Eoze-stavení talířů, hrnků, lžic, nožů a vidliček sloužilo ? okrášlení celého stavení a gazděna byla nad tím pyšná, když to měla pěkně a pořádně rozestavené.

V třetím koutě stojí hlavní pec na vaření i na pečení na sáhu sdél i šíř, a baj větší; na předku pod kachlami se vařilo ohněm, za tím ohněm byl pekařský pec. Šporheta, błotny ani trúby na pečení ještě nebylo. Mohlo se též baj v pekařském pece znapřed zatopit, a hrnec s kobzolami a zelím vařit. Jak byly hrnce velké, to se na třihranném vůzku do peca videlkami zavezly. Jak se pec vytopil, tak se hrnce vytahovaly napředek, oheň se výhře bal, na předku jídlo se dovarilo. Do peca se dávaly obyčejně fancie z kobzolí aneb nějaké placky z mouky. Na chléb, koláče, buchty se musilo zvláště topit, na předku se nemohlo vařit.

V klenutí pekařského peca byl též kotel na paření pro krávy aneb na vaření pro vepře; též od strany jizbové pod pekařským pecem byla schrána „po dp e cek" pro žber. Za pecem na dvou klínkách „háčkách" bylo náčiní pecové: videlky, hřeblo a lopata. Na svícení byly štípy natáhnuté z bukového dřeva, 30 coulů dlouhé, coul široké