Z jednoho pole přecházel dobytek pomalu na pole druhé, a než jsi se nadál, shluklo se vše — skotáci i stáda — na poli jednom. Teď nastal ten pravý život: zpěv, hry, skok a běh, ?? z dele e (kotrmelce) a zápasy — jako na rejdišti. Oblíbenou byla hra šibenice. To když hrách d 1 a š k y (lusky) nasadil. Dvě vidlicovité smětývky zastrčeny do země, do vidlic položen proutek a na ten stopkami (stopkami) zavěšeny dlašky. Natrhal si jich skoták leckdes ve s m ě š c e (směska) nebo v hrachu plné kapsy. Sázka učiněna stejným počtem. Největšími b u n á č i (velkŕ lusky) házeli s určité dálky do dlašek; kolik jich kdo shodil, tolik ze sázky vyhrával. Kdo neshodil nic, přisazoval. Při hře tak mnohá dlaška putovala do žalúdka skotákova — záaoby se tenčily. Skotáci věděli si rad3r. Zbytek rozloupán, zrnka vsypána do čepice a hráno o ně: Kradu — jedu! A. (nabrav zrnek do hrsti) řekl: „Kradu — jedu!" B. „Vod kolika?" A. „Než je suda nebo licha!" B. „Suda!" Byl-li počet sudý, vyhrával, ne-li. musel týž počet vyplatiti.

Se zvláštní zálibou rozdělávali skotáci „v ohýnky". Proto pásli nejraději u háje, kde bylo dosti „topič e". Páslo-K se v šírém poli, topilo se pířenkou anebo brával se topič z domu. V ohni pekávaly se brambory. Aneb'o se „demfovaly." To se dělo takhle: Starý hrnec naplněný brambory pokryl se drnem, pak se překlopil dnem vzhůru a okolo něho se topilo. Z drnu vycházející pára brambory uvařila. V době švestek i kantora ky (švestkové knedlíky) kuchtili si skotáci na poli, ba i lívance si pekli, podloživše kus plechu ve čtyřech rozích kameny. Sirek tenkrát nebylo (teď najdeš je v kapse každého výrostka), a s křesivem neuměla mladší chasa zacházeti a proto hned doma pamatováno „n a ž a v í" : v peci opálil se totiž provaz a takovýto doutnák vzal se s sebou na pole. Anebo nabralo se do hrnce uhlí ž a v é (řeřavé), často putoval takový hrnec po polích od jednoho skotáka ke druhému. Protože se páslo dlouho do podzima, kdy brambory byly již ve sklepě, postarali se skotáci v čas o zásoby, jež ukládali v děrách podzemních, nebo v hromadách kamení. Zle dařilo se i dumlíkům (turín). Skoták neptal se nikdy, čí jsou, ale když přišla chuť, jedl. V čas žní chudší skotáci na ři.šťa-t e c h (strnisko) sbírali, svazujíce nasbírané obilí v kytky.

Nejvíc ěertoviny bývalo u háje. Jako veverka vyšplhal se kluk na strom, přivázal tam jeden konec provazu, konec druhý na strom druhý a už šlo to jako zvorr": jednou sem, jednou tam! Nebylo-li provazu, svázány v jedno větve" vedlejších stromů. Nebo se stavěly stany: ke čtyřem stromům (někdy tyčkám) přivázána lochtuše, do středu postavena tyčka vyšší a stan po způsobu boudy pernikářské chránil před paprsky slunečními i před deštěm. Kde jaká hromada kamení, tam stavěny hrady, a zdi, a věže — často velice dovedné. Což tu divu, že při všech těch starostech o zábavu nebylo kdy pečovati o dobytek a že hovádě zašlo někdy „do škody". Však již se tu ozval výstražný hlas käme radův (kamarád) z protější stráně: