S pasením počínalo se hned v máji; pásly se totiž kozy na obrostlých mezícb. Když urostly ouhory, vyháněly se krávy. Při prvním vyhánění připevňovalo se jim něco červeného, aby je nikdo neuřknul (neuhranul). Při návratu z první pastvy polévali skotáka vodou, aby byl č e m e s n ý (hbitý). ¦ Pastva trvala až do prvního sněhu a spásal se i ozim. Některý skoták honil na pole i dobytek sousedův, tak že často až dvacet kusů opatrovati musil. Za to pásal'i „na jejich". O Jablonecké pouti (sv. Prokopa) závodili skotáci na Tříčtě v tom, kdo nejčasněji na pole přižene. Takový byl pak králem. Některý hospodář nemaje vlastních dětí, skotáka najímal. Platil mu 2 gr. denně a po skončené pastvě jej propouštěl.

Jeden velice pěkný zvyk panoval mezi skotáky. Sešedše se na poli, dávali si lámat chleba. Jen tomu, koho mezi sebou neradi viděli, chleba nepodali. Jemný pokyn, aby se z jejich společnosti klidil.

„K večerou", když se mělo hnát domů, zpívali skotáci svrchu uvedeným nápěvem („Plevo, plevo —"): Slunéčko zašlo za horu — ? červenýmu javoru — od javora ? dubu — už je krajíc s hubu (jen jednou do úst) — — — Alalala hu-ú!

Třetí díl knihy J. Javornického má název: „Lucian, syn Fortu-nátův a obec SkalensM, aneb kniha o pověrách, v které se jedná o pověrách při bouřce, o hromovém hlínu, o hromovodu, ohnivém draku, koulích, sloupech, světýlkách, o padání hvězd; o půlnočních červánkách, duse, slunečném a měsíčném kolu, kometách; o zatmění slunce a měsíce, o oučinhování měsíce, pršení krve, síry, ohně, žab, ryb, kamenu, o žíznivých pramenech; o pijavkách, škvoru, cvrčku, hadech, ohnišilu, krokodýlu, rajském ptáku, samoletu, mořských pannách, draku, čápu, kozodoji; o kalendářích, snářích, planetářích, pouštění žilou, o zdraví a nemoci, setí a sázení, vojně a pokoji, posledně přednášejí se pravidla o pravděpodobné povětrnosti." Díl třetí, v Praze 1828, str. 127.

Kdo jest s to vypsati ouzkost a bázeň, která některé lidi obkličuje, když neobyčejnou záři, ohnivý sloup nebo kouli, poskakující světlo nebo kometu spatří? . . . Mor a krvavé války z těch nebeských znamení předpovídají. — Což se koli na nebi a na zemi ukazuje, jest div, ale div právě takový, jako květiny polní, ovoce na stromích a plné klasy na