chytá, tedy byvá cely dům již v plamenu, prv než kdo na hasení pomyslí a pak se ovšem vodoü, která se pozdě přiváží, uhasiti nedá.

V létě vídáme časem buď při jasné obloze neb nad lehkými mra-čínky blesku velmi nápodobnou jasnost, toliko že má mdlejší blesk, čemuž říkáme, že se nebe chladí, neb že se na časy blýská. Pro veliké prostranství a vzdálené otřesení povětří není při té světlosti rány slyšeti; neboť jest skutečná bouřka u veliké vzdálenosti, my však toliko odrážení blesku spatřujeme, hromobití ale neslyšíme ; neb oheň ukáže se u nás mnohem čerstvěji, než se rozlehne rána; ano ohně lze dál viděti, nežli rány slyšeti,

Ještě praví lidé: Bouřka, která nepřejde, přijde opět po třech dnech. Může býti, že po třech dnech jiná bouřka neb jiný mrak přijde, ale minulá, od blesku strávená bouřka víc se nenavrátí.

Blesk není předchůdce ani předoznámení budoucích věcí. Byť bouřka jakkoli řádila, jest vždy zemi a tvorům na ní přebývajícím užitečná. Vypravují ale lidé, že bouřka až do sedmého dne nad některým místem stála, až pak hlas s nebe slyšán byl: Zapalte vlaský přímělník, čili kardo-benedikt, abych odjíti mohla. Sami souditi budete, že to pošetilá pohádka jest.

?? bouřce mají se ? pivu kopřivy položiti, an těm, kterých k tomu potřebují, říkají hromové žehavky. Syrné a kyselé páry, které s bouřkou spojeny jsou, mohly by sice mladé pivo pokaziti, a snad žehavky ty páry ? sobě přitahují; že by ale žehavky jen po kraji nádoby rozloženy býti musely a jinač položené již té moci do sebe by neměly, aneb že by se bouřka kopřiv bála, směšná báchora jest.

Ve vůkolí pohřbeného sebevraha škodí prý bouřka Zkušenost však to vyvrací a mnohý přede tak pevně na to věří, že by se raději políčkovati dal, než by od té pošetilosti ustoupil.

Někteří jsou toho hříšného důmění, že ďábel bouřku strhnouti může a skutečně tak činí. Kdyby i ďábel tu moc měl, tak by to jistě nečinil, protože bouřka ve všem vzhledu užitečná jest a ďábel by nerad lidem v dobrém přispěl.

Ohnivý drak, kterého za vtěleného ďábla držíte, jest chumáč pálivého povětří v mazlavé materii, kteréž se v nízkém parnatém oboru zdržuje a pro vlhkosf, kteráž jemu přimísena jest, ihned uhasnouti nemůže, nýbrž v povětří se nese. Drak povstane, když kolikeré páry v povětří se srážejí, kterých pálivé povětří mocí elektriky a tření hoří a svítí. Pohybuje se jako had doleji a výše, a každý oheň, jímž povětří pohybuje, tu podobu na se bére. Drak letí tak dlouho, dokud pálivé částky jeho neshořejí, pak zmizí. Že se začasté ? komínům táhne, má své dobré přirozené důvody; neb poněvadž sám z ohně pozůstává, tedyť také ? té materii se táhne. PřiletHi drak nedaleko komína, stočí se s větrem a s ním do komína vletí. Když pak na ohništi hoří, zředne v komíně povětrnost, pročež musí drak zhasnouti, když do komína vletí. Drak nenosí máslo, jitrnice, vejce a peníze — ale pěkný to večerní úkaz v přírodě.