Tak to máte také s ohnivými koulemi, které v povětří lítati vídáme, jet to chumáč mazlavé a vodnaté materie, v nichžto hořavé povětří třením a povětrnou elektrikou se zapálí a svítí. Některá zmizí v tichosti, jiná rozbouchne se třeskem a spadne v čerstvosti na zem, při čemž mnohé rozskočené hvězdičky viděti se dají. Jdem-li pak na to místo, kam spadly, nalézáme mazlavou hušpeninovatou vlhkost. Záleží na tom, jak se povětří pohybuje, že se z ohnivé koule drak udělá; neb nepadne-li koule hned na zem, nýbrž v povětří dál nesena bývá, táhne za sebou jako jiný oheň ohnivý ocas, čemuž pak drak říkají.

Kdo tomu věří, že takový úkaz něco znamená, vida na nebi draky, koule, koně a jiná ohnivá znamení, tenť si ovšem blízkou vojnu představuje . . . Množství par, které netoliko z země, ale i z jezer, kalužin, shnilých zvířat a rostlin vystupují a v povětří s částečkami sirnými, olejnými, salitrovými. a solnými se smísejí, čímž v parnatém oboru rozličné způsoby nadělají, jako jsou draci, koule a očištění hvězd atd., to jsou ty divy, kterých se pověrečníci lekají.

Co jest to: spadla hvězda? Zapálené pálivé povětří v mazlavé hmotnosti, která na zem padne a dle světla hvězdě se podobá. Letí a padá šikou, protože lehká hořavá hmotnost oporu nenalézá. Pro zředlé hořejší povětří nemůže vzhůru a pro dolejší husté povětří nemůže zrovna dolů padati; aneb snad následuje lehce hořící páry v povětří a spadne tíží ;. svou na zem, když páry stráveny jsou. Na místě, kde hvězda padla, nalézáme mazlavou, hušpeninovatou materii. Že by ve vůkolí, kam očištění hvězdy padlo, někdo nepokojně spáti aneb dítě umříti mohlo, rád připouštím, ale zajisto ne z oučinkování té mazlavé hmotnosti. Směšná ale věc jest, domnívati se, že by to očištění hvězdy den soudný bylo vidělo, který samým andělům nepovědomý jest. Částka pak některé hvězdy nemůže to proto býti, poněvadž hvězdy tak daleko od nás vzdáleny jsou a my bychom je dýl museli vidět letěti, než by na zem padly ....

Neviděli-H jste ještě světýlek (bludiček)? Ten hopkavý plamínek . jest něco přirozeného. Dobře praví někteří, že to jsou tučnosti země ; jeť to podstata, parou ze země se vykuřující, nezjímající se, nýbrž v temnosti svítící. Vždyť snad jste již viděli svatojanské mušky aneb doutlivku, které v noci svítí? Bez pochyby jest tu tučné místo neb mrchoviště.. . Vzdálí má bludička podobu plamínka, vy to máte za skutečné s.větlo a mnozí následují je v té naději, že ? vesnici neb ? hospodě přijdou. Co tedy divu, že po tom světle jdoucí před sebe nehledí, brká, do jámy upadne aneb v místě bahnitém se ocítí, odkud mnohé páry vystupují a světýlka se ukazují... Světýlkem pohne každé lehké povětří; odtud pochází, že brzy tu, brzy pohromadě, brzy po různu poskakují. I ten nejmenší vě-tříček žene je a kam táhne, po něm hopkují. Proto ? rychlému vozu se přibližují, ? jezdci, a ostrým krokem kráčícího stíhají, poněvadž povětřím pohybují, je před sebou ženou a za sebou jako rozhrnují, do kteréžto prázdnosti světýlka ihned vbíhají. .. Kdo před nimi utíká, toho právě stíhají a čím více běží, tím blíž je za sebou vábí. Jestli se koně splaší, nenásleduje z toho, že by to strašidla byla; koně můžeme mnohými lu-