také v našem parnatém oboru původ má, a nestojí podle samého slunce nebo měsíce. K zniku jejich jest potřebí ledových lístků, kteříž způsobí zrcadlo, v němž se slunci neb měsíci podobný obraz, od pravého slunce neb měsíce odražený, ukazuje.

Komety, ohonice neb vlasatice... Jsout to světla nebeská, těla stálá, pročež oběh jejich dá se napřed ustanoviti, dráha jejich změřiti a oběh, kdy přijíti mají, určiti... Člověk nezná té moci, která na kometu působí. Světlý ocas, který na tisíce mil v prostranství světa dosahuje, jest hluboké tajemství. Proto ale nejsou komety poslové Boží. Neoznamují vojnu, hlad, mor a jiné trápení lidu, aniž den soudný... Poněvadž ale ty hvězdy neobyčejný běh mají, nějaký čas se ukazují, zmizí a po sto letech lidskému pokolení opět se ukazují: proto vzbuzují pozornost lidu, že o nich všelicos vymejšlejí, báti ale nemusíme se jich.

Co by zatmění slunce neb měsíce jiného mohlo znamenati, nežli věc přirozenou; než to, že svět ve všech dílech svých nepohnutý jest v uloženém pořádku od stvoření světa, že slunce, země, měsíc a jiné hvězdy, jako před tisíci léty, tak i nyní ve své dráze se otáčejí a pohybují? Ještě nikdy drahota, hlad, mor, prolévání krve atd nenásledovaly na zatmění slunce neb měsíce, a stalo-li se to trápení lidu, nebylo toho zatmění příčinou a bylo by se bez zatmění stalo. Není roku, v kterémž by zatmění nebylo, tak bychom následovně ustavičně nešfastni býti musili, kdyby neštěstí za zatměním v patách jíti musilo. Po francouzské vojně panuje v našich zemích svatý pokoj, ani hlad ani mor nesužují nás a kolikrát slunce a měsíc zatměni byli...

Tmavé poskvrny, které na měsíci vidíme, mají Němci za člověka, který prý, že otep dříví ukradl, s ní na potrestání v měsíci státi musí. Čechové ale praví, že sv. David, který na harfu hraje... Byl by to hodný chlap a nesmírná otýpka, které by celé království na zimu dost mělo; ješto podoba, kterou lidé za člověka s otepí drží, jest téměř přes celý měsíc. Bylť by to obr na 400 mil dlouhý... Poskvrny na měsíci, které pouhým okem vidíme, a z čehož obraznost lidská člověka s otepí utvořila, jsou hory, údolí a vody .. . Pověreční lidé, kteříž té (přirozené) příčiny neznají, odkud temné poskvrny a jasná místa v měsíci pocházejí, vzkládali do toho jakési tajemství a přičítají měsíci oučinky, kterých ona podoba neb tvářnost působiti nemůže. Kdo prý nemáš peněz, chraň se, aby ti měsíc, když na novu jest, do pytlíka nesvítil, sic peněz míti nebudeš, dokud ten měsíc trvati bude. Toté ale pošetilost proti rozumu a zkušenosti.

Co se oučinkování měsíce na věci přirozené tkne, jest mínění lidu rozdělené. Někteří připouštějí jakési oučinkování, jiní popírají. Kteříž ale oučinkování měsíce zpytovali* ač důvodů nemají, přede ze zkušenosti jistí, že jakés působení měsíce jest, kteréž se dokonce zavrci nedá. Pročež potřebí jest, aby zpytaielé pilnější byli a pozorování své důvod-ností potvrdili. Plný měsíc, dělá prý plnější šneky a raky i jiné oby-vately v skořepinách; v ouplňku přesazené květiny jsou plnější; dříví jest vlhčejší, když měsíce přibývá, než když schází; v úplňku zbitý dobytek jest tučnější a chutnější, než na schodu měsíce; z telat, v ouplňku