odstavených bývají lepší krávy, než ona, kteráž se v jiném čase odstavují-nechceme-li, aby mrkev do nati hnala, musíme ji na schodu měsíce síti-hrách má se rozsívati v přibývání měsíce neb v ouplňku; z vajec, na která se husa na novu nasazuje, vylíhnou se slepá housátka.

Nedá se sice zapříti, že by měsíc na náš parnatý obor oučinkoval, a že dle jeho rozličného položení také rozliční oučinkové jsou, a když na novu, mohou se oučinkové jeho skrze působení slunce rozmáhati. Ten však oučinek na obor parnatý, který zemi naši obnáší, nepatrný jest a té vlastnosti nemá, aby se to způsobilo, co jsme-vejš uvedli.

V novém měsíci jest prý škodlivé rozsívání, a někteří hospodáři přičítají to oučinkování, které má měsíc na rostliny. Proč by ale, navrhují ti, kteříž oučinkování popírají, nový měsíc na rozsívání obilí odporný oučinek měl? Zkoušky učiněné nechtěly toho potvrditi. A proto volají: Nedejte se při zdolávání rolí a setí měsícem mejliti, ale raději na to hleďte, abyste símě jak v jaře, tak i na podzim po dobré vorbě a při nejlepší povětrnosti rozsívali.

Někteří také věří, že pšenice nebude snětivá, když se seje na den sv. Míchala, 29. září. Papež Felix ustanovil ten svátek (480) na památku sv. Míchala Archanjela, však ne v tom ohledu, aby měl pšenici na paměti aneb aby ten den jakousi obzvláštní moc přijal. I tomu odpírá zkušenost. Ten den jest jako jiný den, pročež to, co se v něm koná, obzvláštní moci míti nemůže. Podobně nedůvodné jest, když věříme, že se do pšenice červi nedají, která se vyšívá, když měsíc pod zemí jest... Druhá ale strana hájí a zastává oučinkování měsíce jak na rostliny, tak i na zvířata.

Pozorujeme časem na listí stromovém, staveních i na drahých šatech červené krůpě, jako krev vyhlížející. Příčina toho jsou motejli, kteříž se jako housenky zapředou, udělají se z nich vajíčka, pak z nich vylezou a odletí. Vylézajíce z vajíček, vypouštějí červenou šťávu ze sebe v kapičkách, a to se stává obyčejně na konec června neb s počátku července. Pověrečník má to za krvavý déšť, který prý veliké neštěstí znamená, leká a hrozí se toho. Poněvadž však déšť jen tenkráte povstává, když v povětří zdržující se vodnaté páry se srážejí, tedyť nemůže jiného nic než voda pršeti. Krev nachází se jen v živých stvořeních, nikoli pak v povětří. Ani z bojiště, ani z jezera plného krve nevystupovala by krvavá pára, ta pára byla by vždy vodobarevná, protože těžké částky dole zůstávají, ä jen .lehké, totiž vodnaté vystupují. Krev pršeti neviděl ještě žádný, a přede nadělali lidé, že krvavý déšť vojnu a hrozné prolívání krve znamená.

Jsou také květiny, které červený prášek mají, kterýž déšť s květu splákne, a po němž voda zčervená. Takový prášek mají také stromové, křoví, byliny a trávy. Jistě tu červenou barvu vydávají buď červíčkové a červení broučkové, kterých na rybnících a stojatých vodách v červnu až do s v. Bartoloměje plno, aneb vodní byliny, po kterých voda zčervená, když na ty červíčky slunce svítí.

Po dešti vídáme na vodě požloutlý prášek, nápodobný síře, který celou hladinu vody nepotahuje, ale obyčejně jen při kraji na vodě leží. Po-