nalezli měsíčné mléko, které v jeskyních, rozsedlinách a skulinách jest, a nic jiného není, než bělovitá vápená. země, pozůstávající z kyprých a velmi lehkých částeček. Chudí a neumělí lidé nazývají to horní neb nebeskou moukou a na újmu zdraví svého pokrmy z ní vaří a požívají jich. Pamatuji se, že lidé v drahotě 1804 lebedu a jinou mizernou trávu požívali, a kdyby byli na tu moučku v rozsedlinách přišli, byli by ji zajisté za kromobyčejný dar nebeský přijali. Nouze a hlad všeliké věci vymejšlí.

Pokolení hlíštů, kteříž za chladných nocí po dešti, když země zvlhne a se nakypří, z země se vrtají a vylézají, spadají prý s deštěm z povětří. Že tomu ale tak není, jsme slyšeli.

Pijavka, která krev živočichů, zvířat a lidí ssá, protože její nejlepší a nejmilejší pokrm jest, činí prý to dle důmění pověrečníků proto, že u člověka jed čije... Pijavka čije krev dle přirozeného puzení, nikoli ale jed.

Škvora nazývají (Němci) ušním červem, že lidem do uší leze a dle ustanovení lézti musí. Tote ale pouhá pohádka. Škvor leze do každé dírky, všudy potravy hledaje ... Proto ale k tomu odsouzen není, aby lidem do uší lezl... Vleze-li tedy do ucha, jeť to jistě pouhá náhoda.

Lidé... myslili, že (mušky) s rosou z povětří spadly, a až posavad pokládají je za rez nebo manu. Křídlaté mušky přilétají časem do mnoha tisíců do zahrad, když je vítr zdvihne a žene.

Cvrčky obyčejně v kuchyních, pálenkách, pekárnách a jiných teplých místech cvrkají, to jest, samečkové svrchníma křidýlkama klepají. Sprosťáci mají za to, že v domě neštěstí nastane, neb někdo umře, když cvrčkové zdlouha a tesklivě cvrkají. Jen tolik jest na tom pravdy, že brzy prší, když ostře cvrkají. Jiní věří, že žádného cvrčka zabiti nemáme, leč chceme-li neštěstí na svůj příbytek strhnouti, pak že šaty a střevíce tomu rozžvejkají, kdo by jednoho cvrčka zabil.

Štrusné mouchy (masařky) kladou vajíčka do masa mrtvých těl aneb vůbec do masa. Ta ožijí ještě toho dne, nalízají a nažerou se v 9 dnech do tloušťky, zavinou se a po 9 neb 10 dnech na to již jako strusné mouchy odletí. Není pravda, čemuž mnozí až dosavad věří, že v samém mase již počátek neb zároda těch much leží. Toť vidíme patrně, když nádobu s masem tenkým plátnem přikrejeme, aby tam ani červ ani moucha nemohly, tuf zůstane maso čisté, které se v čistotě přikrylo, pak shnije a žádných much v něm není.

Právě tak nemotorné jest mínění, že komáři z vody pocházejí, protože se při tichých a porostlých vodách zdržují. Oni kladou vejce do tichých a stojatých vod a močidel, rybníků, struh a příkopů, sedajíce na plynoucí lupení, trávník neb proutky a vajíčka pomalu do vody pouštějí. Z nich zlíhnou se červi, kteří se vodními blechami a parou živí; pak se zavinou a jako komáři vylétají. Lidé pak hloupí věří, že z vody pocházejí.

Když po někom pavouk leze, ten prý jed při sobě má, který pavouk čije, čímž se někteří tak pobláznějí, že hned ? počištění berou, aby z nich jed vyšel. Náhodať to, když po někom pavouk leze a že při něm jedu