že ho čáp udusí. Neb mnohokráte již jest to dokázáno, že tomu tak není Již kolikrát hrom do domu uderil, na kterém čapí hnízdo bylo. Když v takovém domě oheĎ vyjde, odletí čáp a dá i svému hnízdu shořeti.

Vlaštovkám nedá žádný ublížiti a mnozí pokládají to za hřích, kdyby jednu byl zabil. Ovšemť to hřích, kdo svévolně zvířátka užitečná mučí. Kde prý vlaštovice hnízdějí, tamtě štěstí, kde ale vrabci, tam neštěstí panuje, pročež chasa i děti hnízda jim vyšfouchávají a rozmetávají. Vlaštovky jsou užitečné, neb veliké množství much a žížal polapají, ani hospodáři ani dobytku neubližují — a totě to štěstí. Vrabci ale ubližují tichým a užitečným vlaštovkám, jedí s hospodářem ze stodoly a z sejpky, s drůbeří na dvoře, ani homolek na pokoji nenechávajíce. Proto nadávají jim škůdníků. Housenky jen z velikého hladu po stromích sbírají a tak škoda, kterou dělají, jest to neštěstí.

Jsou také vlaštovky, které při soumraku lítají, komáry a můry lapajíce. Pověrečníci namluvili o nich, že do chlévu lítají a kozám mléko ssají, pročež nazvali je kozodoje. Stane-li se, když za svou příčinou lítají, že okolo stodol lítají a do chlévů také vlítnou, kde se v teple a při dobytku mnoho žížalek zdržuje, tedyť jdou po můrách atd. a nikoli po mléku, aby je dojily; vždyť pak tělo jejich tak zřízené jest, že ani ssáti ani dojiti nemohou.

Noční sůva, plahočil, má býti pták, který se silným, jednozvučným hlasem v noci slyšeti dává. Někteří se o něm domejšlejí, že se ďábel sám v způsobe noční sovy zjevuje a tomu krk i hnáty poláme, kdo by se opovážil po něm křičeti; pročež hloupí lidé toho hlasu velice se bojí. — Totě však bukač, který tu smutnou píseň zpívá. I také ptáci, kozáci nazvaní, takový hlas vydávají. Oni se zdržují v bahnitých místech a samec děsí mečícím hlasem pověrečníka, který se domnívá, an kozla slyší a ten kozel že čert jest. I jistí a tvrdí, že se na tom místě duchové a strašidla zdržují.

Krtek má sice oči a uši, kteréž ale teničkou srstí tak zarostlé jsou, že jich sotva pozorovati lze. Když ryje, jde po čichu. Mnozí myslili, že nevidí a neslyší a protož všeho ucítí a ucítiti musí. Když z jara silně ryje, prorokuje pověrečník, že na sena dobrý rok bude. — Může býti, že krti k tomu přidati mohou; neb když se krtiny na dobrých lukách rozhrabají, omládne mechovitý drn a sladkou trávu vyvodí; kdo by ale proto krtky rýti nechával, ten by větší škody než užitku získal.

O kalendářích, snářích a planetářích. Naše země byly od dávných časů jak z astrologie chaldejské poděleny, tak pastýři naši na hlídkách nočních všeliké pověry usnovali; o vzdělání ducha hrubě se nepečovalo a knihy psaly a tlačily se, jen když proti náboženství a dobrým mravům nejednaly; téměř všechen svět byl pověrami naplněn a dal-li semotam někdo rozumu svému problýsknouti, měl co dělati, aby buď o život nepřišel, aneb věčnému žaláři se uhnul. Nyní ale, chvála Bohu, víme, co o tom všem držeti máme; rozum zvítězil nad tupostí, jasno tam, kdy panovaly temnosti; zbytečný strach a marná naděje, kteréž na každý den oznámeny byly, ustoupily dobrému povážení, náboženství a