ale vedle toho i pro soustředění mestského ruchu, čímž opět podsíně podobají se žudrurn.12) Slova podsíň užívá se však i při venkovských stavbách v různém smyslu i tvaru. Nejpůvodnější tvar zdá se býti podsíní,13) méně podsínec neb po d síňce.14) Na Hané slovem tím naznačuje se předsíňka přede dveřmi na dvůr, a to na Kroměřížsko-Hole-šovicku říká se p o d s í ň k a, na Olomoucku přísanek, dialektologický p ř é s an e ?,15) též p ř í s i n e k. Na Valašsku a Lašsku říká se kryté chodbě podél drevené chalupy potinka,16) jež odpovídá slezskému počinka17) (vlastně p o é i n k a z podsíňka). Někde, zvláště na západní Moravě, bývá jen přede dveřmi malá podsíňka, jež sluje barák a je hlavně proti sněhu. Toto na Valašsku sluje podstánek neb p o d-s t á n č í 18)

Podsíním dnes říká se též podloubí. Slovo to vyškytá se i v starší době, ale velmi zřídka, a podnes v obecné řeči se neujalo. Za to říkalo se dříve často loubí i městským podsíním,19) a již v 14. století vyškytá se slovo to často i později.20) Původní tvar jeho je 1 ú b i e (německy 1 au b e), nepřehlasována lubia, což je pak lužický tvor łubja. U venkovských stavení českých bývá loubí v obyčejném smyslu hlavně jen při kovárnách,21) za to bývají loubí v průčelí jako pavláčka s -okny, s římsovím a okenicemi.22) Lužické łubja ustoupilo německému slovu g a n k, jež značí chodbu nad chlévem,S3) v Polsku gank je výstupek nad branou stodoly pro ochranu mlatu proti sněhu a dešti.24) Tím loubí nabývá významu půdy, a tak i v cechách slovo to v témž významu se vyškytá.

Pavlač udržela se nejvíce ze všech přístavku obydlí selských i městských. Původně je to vlastně jen vyvýšená zásep,25) jež se pak