stávka,43) pří druha,44) podklad,45) podval. Tyto čisté názvy české však zanikly. Ze starých názvu udržel se pilíř (z latinského pilae), jenž v tvaru piléř vyškytá se u nás již od 14. stol.40)

Názvy částí sloupu se podivuhodně udržely od 14. a 15. stol. podnes. Pata sloupu, makovice, točenice neb točenička, korunka, řimsa zůstaly.47) Zvláštnější jsou hřbet48) pilíře ako-tučky (korunky49).

Místo dřevěných sloupů neb kamenných pilířů mohou být i kra k-š tejny, to jest kameny vypuštěné ze zdi, na nichž se zakládají vikýře neb pavlače 5Ö)

Při větších stavbách, hlavně chrámích, stavěny brzy celé řady sloupů, čímž povstaly ambity,51) jež se udržely nejvíce při poutních chrámech. Chodba takového sloupoví slula též podsloupí neb jen průchodiště.52)

Bylo-li sloupoví jen částí architektonické kostry, bylo třeba je |ô p a ž i t, jak se říkalo od nestarší doby a říká podnes.53) Při pavlačích říká se dnes obyčejně bednění.54) — Zábradlí (u Veleslavína55] zábradlo) sluje též cizími slovy balustrada (v polštině časté) a rampa (francouzsky la rampe), ač oba tyto názvy mají i jiné významy. V 16. stol. říkalo se zábradlí též š rank.56)

Naše nynější odrůstající mládež zapomíná starých společenských her. Jindy, — ovšem, že tenkrát nebylo nuceno dítě od dvanácti let lopotiti se na panské řípě — hrávali si chlapci i holky pohromadě i před školou, i doma, i na pastvě.

Taková jedna hra jmenovala a jmenuje se na Kouřimsku dosud: Na Cúčka. •