tam s děckem, které polklo špendlík. Oba modlili se vroucně a prosba jejich byla vyslyšena. Dítko počalo kuckati a špendlík vyskočil mu šfastně z úst. (Tak mi vypravovala jedna stará žena)

V předvečer sv. Anny lze slyšeti na návsích bohatších obcí středočeských hlučnou hudbu. Tak na př. v Třebotově u Smíchova místní ředitel kapely se svými druhy „vyhrává kasací"5) bohatším „panímámám"6) nebo jich dcerkám, jmenuje-li se některá z nich Anna. Je-li náhodou žena nebo dcera starostova Anna, jdou ? ní ovšem nejdříve, pak ? paní radňové a tak postupně dále. Po přehrání několika kusů bývají hudebníci odměňováni hotovými penězi, dle zámožnosti dotyčné „panímámy". An-ninkám chudým se nehraje. Konečně jdou hudebníci do hospody, a je-li i tam dcera nebo „panímáma" Anninka, zahrají též na dvoře, začež jsou odměněni pivem. Posilnivše se náležitě a rozdělivše se o peníze, odejdou pak domů. Srv. Konopasův článek v tomto čísle.

Sem dlužno přiřaditi také zprávu o „ sváto-Annských radovánkách v Kosmono3ích", slavených arci až 1. srpna r. 1841; provázeny byly zpěvy národními a hudbou na paměť r. 1241. Zpráva ta připomíná, že nejen v Praze, ale i ledakde v kraji slavívají se neděle po sv. Markétě a sv. Anně radovánkami lidu pod širým nebem. Onen slavnostní průvod v Kosmonosích pořádán byl na blízký kopec „Bábu". Hoši s barevnými praporci a děvčata s ratolestmi a obloučky zelenými šli v předu, za nimi trubač, „nápodobená tatarská pěchota, obklíčená českým vojskem", pak několik jezdců s praporci, nesoucími letopočet 1241 a českého lva, to vše kráčelo, za tím hudba, pěchota, českou stráží obklopený zajatý Ku-blajevic, syn tatarského chána, a pak hojně lidu. Při tom stříleno bylo z hmoždířův a při srdečné zábavě vypito bylo mnoho piva, prodáno nemálo marcipánu, dosyta tančeno a večer pouštěny prskavky.7)

Svátek sv. Anny jest též jedním z těch dnů, které jsou nejznámější a jméno Anna jest také jedním z nejrozšířenějších jmen křestních. Dle toho svátku lid náš počítá, datuje, jím řídí se též pranostika. Jako slýcháme: na sv. Matěje, na sv. Josefa, tak též zvykli jsme užívati a slyšeti před sv. Annou, o sv. Anně, na sv. Annu a nikdy v kalendáři lidovém: 24. února, 19. března a 26. července. Svátek svaté Anny světí se na př. ve Žďárských horách jako svátek „poloviční", kdo může, jde do kostela a nedělá nejhrubší práce, jako na př. s hnojem.8)

Tam také Horáci říkají, že nevěsta, která se snese s paní matkou, „usedne s touto v nebi na zlatou lavici zrovna vedle svaté Anny; tato