str. 2
nouti. Bylo-li pilno, robotíř dostal znova a byl puštěn, ale rychtář zůstal zavřitý „na zemance".4) Stěžovat si v kanceláři nepomohlo nic: hned byla lavice venku. A u vrchnosti? To bylo ještě horší. Práva nenašel sedlák nikde.5) A trestávalo se pro nic za nic! Eoku 1842 hořela v Kojetíně palírna vedle pivovaru. Od vrchnosti bylo nařízeno, aby při takovém neštěstí přijelo se s „líto". V Popůvkách měli právě sousedi „hromadu", a tu jim přišel hlásný Adamík hlásit, že hoří. Poslušní rozkazu vrchnostina, jeli popůvští s „líto" do Kojetína. Ale oheň nebyl velký, bylo v půl hodině po něm. Eychtář Bartoloměj Krejsa šel se ohlásit k vrchnímu. Hned mu líbá ruku a se vší ponížeností jemu oznamuje, že přijeli s „líto". Vrchní se na něho oboří: „Včil se jezdí s líto?" a dal ho zavříti.
Byl také mezi úředníky jeden adjunkt pouhý Němec. Ten kdysi něco poručil, ale jakýsi Soušek mu nerozuměl. Tázal se tedy znova, čeho si přeje. Měl býti za to zavřen. Když se sám nedostavil, přišlo pro něho šest husarů z Kojetína a v poutech ho odvedli do Kojetína. Dostal tehdy moc, a musil déle robotovati.
Přes to, že jsme dělali na cizím zdarma svým nářadím, dobytkem a lidmi, musili jsme si své „živobytí" s sebou voziti nebo dáti donesl Při robotě „jeté" jsme měli „poživu" pověšenou v míšku na chomoute náručního koně.6) Při robotě pěší dovážel se oběd z celé osady po „obědáku".7) Která hospodyně nebyla v čas s obědem hotova, běžela s ním pak sama. Když v poledne obědák dovezl obědy, vzal každý svou škrošni a zasedl k jídlu. Jako dnes tak i tenkrát nevařila jedna hospodyně jako druhá; ač každá vařila (lépe řečeno pekla, neboť polévka v poli nebývala) jako do neděl, přece ještě jedna druhou hleděla předčiti. Každá měla jiný recept. „Chystale vdolke, buchetka, zavináče, krupicu, tvarohový šeške, taške, lukše, mastné šleške, uzeny maso, a i sele, když bylo laciný. Dráb a rychtář žral robotě to nejlepší jídlo: maso, pivo, a co mu chutnalo." Chasa už věděla, která hospodyně lépe chystá, a tu se sesedli a obědvali společně napřed to nejlepší. Který z robotířů měl
4) Zemanka byla chaloupka v Žebráčce v Kojetíně, která sloužila za vězení. „Musil na zemanku", se říkalo jen na Kojetínsku na panství Metter-nichově. Na panství Cymburkň chodilo se do Tovačova, při menších pře-činech do „v a š tub ně", při hrubších do „černé díry". Větší tresty trpěl každý provinilec veřejně „na oslu", „u špalku" nebo „v kládě".
5J Jak to vypadalo při dřívějších soudech, charakterisuje tento případ. Asi 751etý stařec zavolán byl před nějakým časem k soudu do Kojetína, aby svědčil o rodu jistého zmizelého. Dlouho nebylo možno jej k svědectví příměti. Konečně jej dovezli do budovy soudní, kde pln strachu odpovídal na dané otázky. Když byl hotov, pravil před odchodem: „Takové jsou nynější soudy? To bych se nebyl tak dlouho zdráhal! Jinda bez facek z kanceláře neodešel nikdo, ať byl svědek nebo žalobce!" 6) „Náruční kflň byl proto každý ,k r k o h 1 a v ý'. A když potřeboval císař pán
koně, nemohl pěkného dostať, protože každý hleděl na hvězdičky." *) O b ě d á k jel na kosinovém voze, do kterého každá hospodyně uložila oběd uschovaný ve škrošni (—pletený koš z třísek, jehož víko se vyzvedávalo na uchu z provázku).
|
|
