Uvážíme-li, že pracovalo se zdarma za hrubého nakládání s robotíri, není divu, že práce konána byla s nechutí, ledabyle, že lid chápal se různých „fortelů", aby si své postavení usnadnil a mezi sebou snažil se rozveseliti vzájemným škádlením. Poznáváme to hned z výkladu dalšího.

„Do hor" (= na dřevo) jezdilo se v zimě z Klenovic do Veselská a do Chrbovska, z Vrchoslavic na Dřínov nebo do Bodenstadtu, z Po-půvek a Měrovic na Kusavu za Prostějovičky, z Hrušky na Buchlov a do Zámečku u Podivic. Vyjíždělo se pro dřevo stavební, které bylo 17 až 20 sáhů dlouhé, a pro krátké dřevo topiči. Robotíri jezdívali ve skupinách (4 nebo 5 za sebou). A tu nezřídka stávalo se, že přišel-li se soused ptát, jsou-li již všichni z partie připraveni, dostal zápornou odpověď a sotva odešel, ujeli mu. Pak musil svou partii dohánět. Činili tak z té příčiny, aby si vybrati mohli dříví rovné na pěkní5 cestě, kdežto opozdilci zanechávali dříví nejhorší. Pak měli z něho ještě smích. Robota do hor trvala 2—3 dni a dostal za to každý robotíř o vroubek9) více, t. j. tato robota počítala se za 3—4 dni robotní.

Byl-li sek blízko „foroty", musil každý robotíř vyvézti až i 15 půlek (sáhy) krátkého dřeva topícího, při větší vzdálenosti méně; ale vždy dost. Toto dřevo bývalo naskládané po '/2 sáhách takových, že se složily ze tří půlek dva celé sáhy. Tak se robotíř od panství využíval.

Ale sedlák-šelma hleděl si pomáhati. Z dlouhých dřev ořezávaly si cestou kusy, které pak byly židovi na kořalku, krátkými dřevy vystýlaly se cesty, aby vozy se nezařezávaly. Chudý lid také dost se napálil zadarmo dřevem panským. Děti běhávaly za vozy a vytahovaly polínka beze všeho strachu. Eobotíř byl rád, že jemu „těrchy" ubylo a dobytku ulehčilo. Obyčejné sedlák ještě vybízel: „Jen stahujte!"

Vozil-li se štěrk, ucpaly se díry ve vozích slaměnými věchty, pokud se nakládalo, ale na cestě uvolňoval se jeden po druhém, aby koně neměli tak těžko.

Hnůj vozíval pacholek s pohunkem nebo dívkou také dle vzdálenosti až 12 fůr. Toť se rozumí, že velké fůry se nekladly ani se nešlapaly! Větr ho mohl odnésti. Desky (hnojnice) bývaly vysoké na dlaň. Kromě toho šikovný robotíř po odjezdu z dvora povolil desky, čímž více hnoje se potratilo, než na pole vyvezlo. Cesta bývala celá hnojem vystlána, že by tím mohl kolik honů pohnojiti. Rychtář byl ve dvoře, dráb v poli a sedlák dělal cestou, co sám chtěl. Za každou fůru dostal sedlák „cích". I toho dovedl využiti. Byl-li trochu nával, přijel a žádal cích. Naloživ prosil zase. „Vždyť jsem vám dal!" — „Nedali ještě!" — Tak dostal druhý za jednu fůru.

Při vození hnoje míval robotíř dva vozy: mezi tím co s jedním jel, na druhý se nakládalo. Při kladení popíjela se silně kořalka.