rychtář, aby se mírnil, ale dráb na to: „Za to mám placeno. V sobotu musím podávat zprávu!"

Za svážky obilnin povinen byl každý sedlák odvézti až i 12 kop obilí opět dle vzdálenosti. Proto užíval ku svážce obilí velkých žebří, tak že na jednu fůru naložil dvě obyčejné, aby se dostal ku svážce svého obilí. Pacholek nakládal, dívka podávala a pohunek poháněl koně od kopy ke kopě. Ku kopě byly čtyři mandele rži nebo pět mandelů žita nebo ječmene.

Kdysi v Kojetíně svážel se hrách. „Stréček Choryňa" ho měl pod svým dozorem. „Pár" kluků také si chtělo hrachu natrhati, ale „stréčka" neviděli. I podařilo se tomuto dva z nich chytnouti. Ostatní, jak to viděli, vrátili se a trhali dvojnásobně. Tu „stréček" pustil ty, co držel, a hnal se za zmíněnými. Zatím jemu utekli všichni. Přinatrefila se k tomu vrchnost a stréček Choryňa to odnesl.

Ve žních dostával každý robotíř dvakrát v témdni po sklenici piva; kromě toho pacholek, když odvezl vykázané kopy, dostal máz piva od vrchnosti. Od sv. Jana do sv. Vácslava trhával se na lukách „bogdalec" (= ocún).

Kopáním zemáků, strniskové řepy, trháním zelí končily práce robotní. Bývalo opět až na 100 robotířů pohromadě, z nichž 30 — 40 „kopalo" (= vyrývalo rýčem) a ostatní sbírali. Na tuto robotu byly přijaty i děti. Děti chudšího lidu „vykopkovali" za robotou, a tu robotíři házeli po nich největšími zemáky a působili si vzájemně radost: robotíř se radoval, když kluka nechybil, a hoch měl radost z-e zemáků. Spozoroval-li to však dráb, měl radost on a jeho hů1.

Silnice upravovali sedláci sami, každý u svého podílu. Když vrchní prohlížel silnice a shledal někde kalužinu, dal majetníka příslušného podílu zavříti.

Kozumí se samo sebou, že přes strach, kterým dráb působil na robotíře, přes to, že robotíř s kloboukem pod páždí s drábem mluvil, za zády byl dráb přece jen na smích. Tak zpívali o drábu kovalovském:

Dobrých časů pocholek užil, vozilo-li se obilí pekařům nebo „na magacín" do Olomouce. Nemohli-li každý hned při nakládání přibrati o 1—2 míry víc, vzali sebou bečičku kořalky, drába opili a na panské hospodě v Tovačově se — odsýpalo na kořalku. Když dojeli k pekařovi, a nebyla míra plná, měch se zapečetil a vrátil. Ale i to Hanáka do rozpaků neuvedlo. V Uhřičicích na zpáteční cestě se měch dole rozpáral a dosypal. Dráb potom ještě od vrchnosti dostal.

Když se v remisách sypalo koroptvím, čekalo se již, až koroptve se sběhly, pak se vždy několik chytlo. Sena, vystaveného zajícům v zimě, sežraly více kozy chalupníků. Tak se živil jeden z druhého.