Vozily-li se cihly vrchnosti, mohli si z nich občané všech osad, kterými se jelo, vystaviti komíny z pálených cihel. Každý shazoval s vozu, aby neměl tak těžko. Dráb toho však viděti nesměl. Neboť trestalo se stále. Při menších přestupcích vězením, při hrubších „černou dírou", špalkem, kládou nebo posazením na osla.

Jaký tedy div, že lid rozradostněn patentem císaře Ferdinanda Dobrotivého ze dne 28. března 1848, jímž do roka měla býti robota zemskými zákony'") zrušena a vykoupena, jal se skládati posměšné písně o robotě. Na př. (Zpívá se jako „Na Bílé Hoře sedláček oře"):

1. Císař pán Ferdinand dal nám konstituci, že mohou býť všeci sedláci myslivci. Co pak, inu, ale sedláci myslivci, co pak, inu, ale co? 2. Nebohá roboto, dostalas po fraku, že nebudeš více zvyšovať frňáku. Co pak, inu, ale zvyšovať frňáku, co pak, inu, ale co? 3. Jak jindy ti drábi ti bývali páni, na každé robotě sedláky bijali. Co pak, inu, ale sedláky bijali, co pak, inu, ale co? 4. Včilkej jsou ti drábi jako v myších dírách, není jich k spatření víc na panských dílách. Co pak, inu, ale víc na panských dílách, co pak, inu, ale co? 5. Robota již zdechla, již nám pominula, z toho se raduje i každá kobyla. Co pak, inu, ale i každá kobyla, co pak, inu, ale co? 6. Ubohá roboto, již nevstávej více, neb bylas škaredá jak stará opice. Co pak, inu, ale jak stará opice, co pak, inu, ale co? Celkový obraz bývalé roboty osad okresu kojetínského jest tento :