Uhřičice, Polkovice a Křenovice patřily kapitole olomúcbé.

Nebude od místa, zaznamenáme-li ještě výroky starých robotířů při vzpomínce na robotu. Jeden z nich zalomil rukama, pozvedl oči k nebi a zvolal: „Ó, Ježíš Maria!" Druhý mne odbýval: „Nevzpomínejte to! Bylo to těžké břemeno!" Třetí pak pravil: „Dnes je nebe, robota byla peklo! Lidi byli tenkráte otroci!" A staříček Vavrouch napomenul: „Děti, modlete se, ať se ty časy nikdy nevrátí!"

Kdo cestoval před lety Slovenskem, tomu zajisté jedno neušlo: nádhera krajek připojených k částkám krojovým. Ěekl jsem před lety, poněvadž dnes jenom místy, jako když vlčího máku do pšenice naseje, lze spatřiti starodávnou krajku, zbytek to vzácného, vynikajícího domácího uměleckého průmyslu, který, bohužel, nadobro zanikl.

Než nejen na Slovensku, kde arci bylo bohaté zřídlo pro kraj-kářství a dosud nedoceněny jsou jeho umělost, sličnost, technika a ornamenty, ale i jinde domácí krajkářská výroba jako odvětví domácího mimořádného zaměstnání pilných rukou ženských vymizela a nahrazují se krajky rukodělné, paličkované a prošívané krajkami tkanými a háčkovanými beze všeho vkusu a výběru vzorkového.

Krajkářství je starobylý průmysl, kterým nejen lid selský, ale i šlechtický a měšťanské paní a dívky se zabývaly rovněž jako umělým vyšíváním. Průběhem let však módou, zaměstnáním, změnou výživy a všelikými jinými vlivy stalo se, že tato důležitá rázovitá tvorba umělecká vzala téměř nadobro za své k nenahraditelné škodě domácího