svérázného průmyslu. Jako na Moravě, tak i v Čechách je v oboru tom znatelný- úpadek, nedostatek, který je také příčinou, že se ozývají hlasy o pozdvižení a vzkříšení tohoto cenného průmyslu.

Před lety utvořil se v Praze spolek v čele so šlechetným a lido-ruilným rytířem Dotzaurem, který si vzal za úkol pracovati na rozvoj a pozdvižení hynoucího krajkářství v Eudohoří. Za tím cílem bylo péčí tohoto spolku vydáno několik brošur (Aufruť an die bóhmischen Erzgebirgs-bewonner durch das Centralkomité in Prag zur Hcbung der Spitzen-industrie r. 1868 a r. 1871 Die Musterwerkstattei fťir Spitzenfabrikation im bóhmischen Erzgebirge) a i jiným způsobem šířen a buzen byl smysl a zájem pro zaniklé krajkářství, které kdysi bylo bohatým zdrojem výživy schudlým krajinám. Za příčinou povznesení tohoto uměleckého průmyslu byly zřizovány odborné školy v Čechách (Gossengriin, Strážov, Vamberk), v Haliči (KanczugJ, Makov, Muszyna, Zakopané), Uhry (Sóvár), Vorarlberg (Dornbirn), Krajinsko (Lublaň, Idria), Gorica a Gradisko (Čepovaný, Dol Otlica, Filtsch), Istrie (Isola), Ti.'oly (Calavino, Cies, Luserna, Predazzo, Prettov, Proveis), kromě toho jsou ve Vídni centrální ústavy krajkářské. Na Moravě, bohužel, není podobné šknly, ač zde, zejména na Slovácku, bylo krajkářství vrozkvětu a dosáhlo ve své tvorbě nevyrovnatelné dokonalosti. U nás dosud tomuto důležitému odvětví domácí výroby nevěnoval nikdo žádoucí pozornost, a tak se stalo, že krajkářství vyhynulo nadobro, a jen sporé zbytky zachovalých památek hlásají zručnost, umělost a dovednost pilných rukou našich žen a dívek na Slovácku. Dnes stěží se dopátráme, kde se co pracovalo, tím těžší je pak vystopovati, kterak se pracovalo, odkud se bral materiál a jak se jeduotlivé vzorky jmenovaly-Když přestal selský lid pracovati, ujaly se toho průmyslu židovky a zahynutím kroje zanikla i potřeba krajek a tak i jejich výroba.

Dnes máme jen ve sbírkách tu a tam kusé ukázky domácí samo-rodé svérázné tvorby.

V Rakousku vůbec —¦ ač zde bylo krajkářství proslulé — nevěnovalo se oboru tomuto tolik náležité pozornosti jako v jiných zemích. Vídeňské c. k. rakouské museum vydalo r. 1876 několik reprodukcí sbírek krajkových, nejvíce šitých, o paličkovaných a zvláště našich není tam ani potuchy. Drážďanské museum vydalo r. 1895 album skládající se z 50 tabulí se 192 vzorky (prof. E. Kumsch), lipské r. 1894 album o 50 tabulích se 492 vzorky (prof. Melchior zur Strassen), ve kterém je jediný vzorek slovácký uvedený za ruský tovar, berlínské museum, švédské v Kristiánii, A. Calavas v Paříži a Ther. de Dillmont v Dornachu: Encyclopedie des Ouvrages de Dames. Některé vzorky obsahuje dílo Em. Bachové: Muster stilvoller Handarbeiten (R. v. Walďheim, Vídeň).

Ve všech těchto publikacích neshledáváme však žádné zmínky 3 slováckých krajkách, jež v každém ohledu všem ostatním toho druhu mohou se směle po bok postaviti. Morava — zvláště Slovácko — osamocena od vlivů cizích, vynikala svéráznou, vlastní, osobitou lidovou školou krajkářskou, vyšlou, zrozenou a žijící v lidu samém a čerpající sílu