ornamentální i tvůrčí z jeho vlastní nevyčerpatelné síly obrazivé. Á tyto skvosty dosud jsou světu neznámy, nepřišly do obchodu, nejsou v inuseal-ních sbírkách, proto ani odborné spisy o nich se nezmiňují. Tu a tam vyskytuje se zpráva o krajkách uherských, které jsou nejvíce slovenské ze stolice nitranské a hontské.

Ve Vídni byla právě uspořádána výstava krajek v rakouském museu. I zde postrádáme našich krajek. Čest našeho kraje a cena tohoto vzácného výrobku staroslavného domácího umění toho zasluhuje, aby se mu věnovala náležitá pozornost a obrátil se zřetel k tomu, aby tento zaniklý průmysl se zase obrodil.

Již r. 1886, kdy byla ve Vídni zvláštní výstava ženských ručních prací, vyskytly se tu spolu s naším národním vyšíváním také krajky, zejména lanžhotské (ze sbírky rytíře Mayer-Ahrdorffa), o kterých ve zprávě musea bylo napsáno od J. Falkeho, že jsou originální jak ve způsobu i kresbě, tak že mohou poskytovati našemu modernímu kraj-kářství nové motivy.

Na Moravě, v tomto původním sídle tohoto umění, dosud se ve směru tomto nepodniklo ničeho; sem tam na školách se činí pokusy, paličkuje se a napodobí se staré vzorky. Má-li však nastati zde řádná obnova, je nutno, aby docílena byla přehledná, soustavná sbírka moravských krajek, která by byla jaksi základem ku budování dalších kroků, zejména ku založení odborné školy krajkářské, jíž velice těžce postrádáme.

Bude to těžká, namáhavá práce, sbírati dnes, kdy průmysl ten zanikl nadobro, avšak usilovné snaze a společné horlivosti dá se přece prese všecky nesnáze docíliti slušné snůšky ukázek této vzácné, ušlechtilé tvorby našich dívek a žen, a z tohoto sebraného materiálu, když se podrobí důkladnému odbornému znaleckému studiu, vytvoří se zajisté cenné dílo, které hlásati bude světu nejen dovednost a umělost našeho lidu, ale i jeho šlechetnou mysl a nad jiné vytříbený vkus.

Pokud se nám ze starých pamětí zachovalo, měl na Dymokursku sedlák předepsanou robotu s potahem třikráte týdně a kromě toho měl posílati chasníka po tři dny v témdni na robotu pěší; chalupník měl v témdni tři dny roboty pěší nebo den s hovězinou, a baráčník, tento nejmenší z malých, na něhož páni i sedláci s vrchu pohlíželi, nedostal na kanceláři dříve ani cedulky k ženění, dokud se nezavázal ke 13 dnům „ruční" roboty ročně. A to nebylo vše: z některých gruntů i obilí a peří odváděli na kancelář. Přičte-li se kontribuce, desátek,