železná kráva a jiné, není divu, že i v tom nejtrpělivějším někdy krev vzkypěla • ¦ . Ale pak běda rebellovi, dověděl-li se o tom pan vrchní! Buď on kdo buď, mladý, starý, musil sám na pěší robotu; jindy ho odvedl dráb na kancelář a nepoznal-li zde robotník lískovky, okoušel alespoň ve „vrátnici" panského chleba a vody a— „ztratil roupy". Den roboty bylo možno vykoupiti šesti groši, ale těch nezbývalo . . . Sotva se vrátil rychtář, vrchností jmenovaný, v sobotu z kanceláře, již obcházel serbus po vsi a hlásil robotu, resty, pokuty . . . Kdo nevěřil, mohl se jíti podívat k rychtářovi do rejstříku.

Kdo by zazlíval robotníkům, že si hleděli sami robotu ulehčiti! Sedláci se na práci jízdní nepotrhali. Vyprávěl jeden z nich „poctivě na svý léta", že u Nového Dvora zoral prý každý párem koní sotva „čtvrtci" za den. Dřevěné pluhy nestačili oškrabovati, a což, když se čtyřmi vláčilo! Mušketýr kousal vousy, tiskl hůl, ale na sto mladých oráčů se přece neodvážil. Jen když se z nenadání objevil na koni hejtman (později vrchní), šla práce hbitěj od ruky. Mušketýr si vylil pak zlost na baráč-nících při dělání otýpek, kopání příkopů, na „lásce" v lese. Poddanost — přísnost!

Celá stupnice dozorců, kteří především dohlíželi na sebe a pak všichni na robotníka, na Dymokursku byla: Hejtman (vrchní), jenž měl k ruce důchodního, písaře a nevyhnutelné dráby. Pojezdný přímo dozíral na obročního, sládka a v jednotlivých dvorech na obršafáře (revírníka). Každý dvůr měl šafáře, poklasného při stodolách, hospodáře či ovčáka, hajného, mušketýra (drába). Mezi čeládku dvorskou náleželi oráči, chasníci, mlatci, vrstvačky, voláci a skotáci.

Zachovalé instrukce pojezdnému a obršafáři, jak je níže uvádím, nejlépe nám práva i povinnosti jejich, spolu úzkostlivou péči vrchnosti o statky vezdejší, osvětlí . . . Služba nebyla snadná; přísaha, pokuty, strach o chleba provázely panského služebníka při každém kroku a jaký div, že pro přízeň nahoře držel a svíral železnou rukou robotníky.

Anno 1704 dne 1. Jannuarij Janovi Sobotovi, pojezdnému panství Dymokurského, Instructi vyhotovena, vedle které, pamatujíce na přísahu svou vykonanou, ve všem poslušně se chovati a pokračovati povinnen jest:

1. Má k příkladu cizím i poddaným dobrý, poctivý život vésti, láni a zlořečení se varovati, i taky pozor dáti, aby od poddaných neb jinších se takové nestalo, nýbrž když by co podobného slyšel, jim to zapověděti a napomenouti a jest-li jeden neb druhý se toho varovati neb přestati nechtěl, mně zprávu o tom učiniti povinnen bude.

2. Krčmy neb šenky každý tejden nejmíň jedenkrát visitirovati a na to pozor dáti má, jest-li krčmáři náležitý pinetní, půl pinetní a žejdlíkový džbánky neb sklenice mají, a u koho by se piva nenašlo, neb falešná míra nalezená byla, takový hned oznámiti, a kdyby on jednoho