divadle stál, on Jozef Beyer naberouce vody z kotlu na rynku se nacházejícího konví, mimo všeho nadání nevědouce proč, tou vodou polil tak, že po zadu na kabátě jemu celý šos a jeho šatstvo zamáčel. Načež když žalující se naproti postavil jemu obžalovanému pravíce: „Co pak je to za nezdvořilost, proč pak, ty nezdvořáku, mne políváš?", na to jemu odpověditi měl in formalibus: „Ty seš za to vovčák, že mne nezdvořákem nazýváš, ty špásu nerozumíš." Na to ale žalobník, když on jej ovčákem býti nazýval, jemu pravil: „Když ty mne ovčákem nazýváš, ty jsi za to jeden pacholek." Kterážto hádka však mezi nimi přestala a trvala tak dlouho, až napotom do domu Antonína Helmy ? té tam držané muzice přišli. Tu byvši Jozef Mittenhuber, mistr zámečnický, přítomen, žalobník tu jemu nenadále učiněnou křivdu vypravoval; nic však méně, poněvadž on obžalovaný Bayer to vypravování doslechl, přijda ? němu, ptajíc se ho, co za tu jemu učiněnou škodu žádá, původ jemu odpověděti měl: „Já na tobě žádnou náhradu za tu škodu nežádám, jen toliko jest mně to líto, že jsi mně na veřejném rynku takovou nezdvořilost udělal." ? čemu zdejší Franz Heller, syn po nebožtíkovi Františkovi Hellerovi, přišel a pravil též mně, že oni se žádným pacholkem nepijou, proč ho pacholkem nazývám, se ptal Žalobník jemu řekl: „Co pak ty se o to ozýváš, tobě do toho nic není, co se ho zastáváš a myslíš zdet novou různici snad splíst!" Skrze ty Hellerovy řeči dostanouc Jozef Bayer posilu, urputně na něho žalujícího bez přestání sakramentovati začal, s ním ustavičně strkal, a tak když od něho odejíti pryč nechtěl, pravíce mu: „Co pak ty mně sakramentuješ a mně pokoj nedáš?" tu on žalující, poněvadž jej od sebe odstrčil, on obžalovaný jej popadl a jeho vlasův se mu chopil, ? němužto pak Augustin Kadlinský se přitovaryšil, tak že spolu jej žalujícího nejenom bili, ale i také jemu košili okolo krku odtrhli, šaporl u košile odtŕhali, a pentli z copu, kterou více nenašel, pryč ztáhli a tak napotom bili, že kdyby pravený Jozef Mittenhuber byl nepřiskočil a žalujícího nebránil, snad by jej na místě ležeti byli nechali. To tehdy na nějakou chvíli se upokojivše, a když již s ním Józefem Mittenhubrom za stolem seděl, přiběhl zase Franz Chuvák z Gruntšenku, byvši od někoho snad nasazený, do světnice a zrovna ? stolu, kde žalující řadoval, pravíce ? němu: „Proč pak ty Sakramente si Hlučováka ubil?" a tu hned jemu pěstí do hlavy dvě rány dal. Nic-všakméně poněvadž tu přísedící sousedi a jinší hosti naproti této Grund-šenkovy steklosti byli, jej od žalujícího odtrhli, odstrčili ? ? pokoji poukázali, z čehož tehdy, když žalující nemalou škodu jak na těle, tak na šatstvu trpí, žádal o té nehodě právního zastání.