Předchozí 0081 Následující
str. 58

po kolena a plášč na sobě. Hoši se vzali za ruce, aby nemoh jeden druhýmu utíkat. — Ten Porkeš neďál nic, jenom pustil na člověka strach. Kopeckejch Honza ten ho viděl taky.

To vykládal Václav Cupal.

II. Vo Bernátkoj.

Můj otec šel v noci g Bajnux) do Mndejzova lesa. Tak maléj kousek začal hafat pes. Tak von si myslí, co pak to je? A za ehvílu ščekal juž na čihadle. Tak říkal, že to byl taky Bernádek. Ten Bernádek byl nákéj mládenec. Taky se jednej bapky radil, jak by došel věčího cílu. A vona mu povídala, aby si ukrojil chleba — takový skyfky — a dal si je do botu. Von to ud'ál a tým se prohřešil. Ešče za živobytí podjela ho vohnivá sviňa, a von musil v noci na ní jezdit, a dvá psi ho provázíjou a ščekaj, a von musí jezdit až do soudnýho dne.

III. Jak bagouňař zabil svou nevěstu.

Na jihlafskéj silnici pod Bytešou je dědinečka taková malá, menujou ju Lhotku. Za starejch časů honil tam bagouňař bagouni a dával je na dluh, jak doposavad dávaj na dluh u.nás. To bylo na jaře, dyž je honil a na podzim šel si pro peníze. Přišel do téj Lhoty, tam se roznemoh a vostal tam u toho sedláka ležet. A von mněl jednu ceru, tak ta cera mu sloužila. Ale sloužila mu dobře. Potom dyž vokříl, tak si tu ceru namluvil. A vona ho šla vyprovázet, a na tój cestě se zařekli, že do dne do roka že bude na něj čekat, že se nebu.de vdávat; dyž inéj přinde, že si inýho neveme jak ho. Vona potom hospodařila s otcem jak nejprf, ale dyž byla dospělá, ženiši tam chodili a chtěli si ju vžit, ale vona žádnýho nechtěla. Otec ju pobízel, aby si nekerýho vzala, keréj se jí líbí, ale vona nechtěla žádnýho. Dyž minul ten den a rok, tak nemohla juž ho dočkat. Tak ty rodiče ju přec donutili, že si tam jednoho namluvila. Tak ten bagouňař přišel spátky do téj Lhotky k tom sedlákoj; von taky šenkoval. Povidá, aby mu nalili más piva. Dyž mu ten más piva nalili, tak byla červená pentlička uvázaná na roucce.1) Seděl tam takovéj starej myslivec taky za stolem. Tak von se


') Srovnati: Český Lid, r. V., č. 1., 4 a 6. — V Českém Lidu nazval jsem tuto ves „Rohožnou", protože podle svědectví listin z 18 a ze začátku 19. století název „Rohožná" jest původní, jak mi pravil rodák rohozenský p. Jan Cupal, učitel v Telooím. Nyní však píši „Rohozná", protože se tak všeobecně mluví. Domnívám se, že nemám práva zaváděti názvů vyšlých z obecného užívání Povinností mou jest referovati, jak se skutečně mluví. — , 2) T. j. prkno. — 3) T. j. ted = teď. — 4) Nom. mn. č. má koncovku í; ostatní pády jsou: G. h o š ů, D, hoším, Acc. hoši, L hoších, I. hošíma a hošma.
') Nominativ zní: Banín, Genitiv: Bajna.

Předchozí   Následující