ho ptal, co je to za vobyčej tam, že je u toho červená pentlička Von povídá, že jeho cera dneska má svadbu, tak tady budou mit 2) muziku, tak maj přivázanou červenou pentličku. Von se ho ptal, co to bylo za jednu. Von povidá, ten starej myslivec: „A to préj byla taková fena, každýho si namlouvala a každýho chtěla." Tak dalece mu napovídal, as3) se spolu zřekli, že půdou naproti nim a že je tam zamordujou. Tak se zřekli a pěkně šli. Šli tam na tu cestu, kady jeli, ? lesu. V lesi na ně číhali. Dyž přijeli naproti nim, jelo na jednom vozí jich sedům. Tak namněřil si myslivec do toho kočího, do pacholka, a zrovna ho zastřelil. Tet4) stříleli, až je fšecky postříleli. A ten bagouňař střelil do téj nevěsty. Ale dyž do ní střelil, tak vona mu povidala: „Morduj, morduj, ale nevidně." 5)- A von tady přišel do sebe a povídal: „Ty prój" — tom starým myslifcoj —¦ „ty préj seš tým fšeckým vinen; dybys mně byl nenaved na tyhle věci, ja bych byl nešel je mordovat." Vytáh pistol s kapce a střelil do toho myslifca. To juž byl vůsméj.6) A tet začal utíkat ten bagouňař. A dyz 7) začal utíkat, tak kus uběh a dycky přišel na to místo, kde je zamordoval. Ať utíkal, jak chtěl daleko, dycky přišel spátky na to místo, kde je zamordoval. Tet4) si nabil pistol a střelil sám do sebe. Tak von byl devátéj. Tak na tom místě postavili devět křížů u téj silnice, a ty tam stojí posavad. Dyby se keréj skácel, tak tam nedá pokoj, straší tam, a musijou ho tam postavit. A je konec.

Tak sem se ptal f téj dědině, f téj Lhotce, jak je tom dávno, co se to stalo. Tam jeden stařeček mně povídal, že juš to může ??/t přes dvě sta let, že jeho prachdědek to nepamatoval.

To vykládal ten saméj.