volením cis. král. cenzury. V Jindřichově Hradci, 1820. 16". Str. XV, 109." — Tak zní titul další knihy, jejíž účelem bylo přirozeně vykládati zjevy pověrečné a varovati před směšnostmi historií strašidelných.

V předmluvě dozvídáme se o vzniku knížky: »Když jsem příběhy o strašidlech do Rozmanitostí dávati začal, stalo se to více z toho ohledu, abych čtenářů svých takovými směšnými příhodami a jich ještě směšnějším vysvětlením povyrazil, než abych se byl domníval, že takových příkladů ? rozplašení ničemného strachu před strašidly u krajanu mých ještě zapotřebí jest. Nicméně doslal jsem brzy od mnohých duchovních pánů dopisy, v nichž mi za to písebně děkovali, že jim pomáhám pověry roz-plašovati. Ač mne tato uznalost mého vlasteneckého přičiňování z jedné strany těšila, zase mne z druhé strany to zarmoutilo, že jsem tudy toho smutného přesvě'dčení nabyl, že potud mezi mými krajany někteří se vy-nacházejí, jenž víru strašidlům přikládají. Tudy bylo mi požádání Jindřichohradeckého pana impressora velmi milé, abych jemu strašidla z Rozmanitostí vytáhnouti a zvláště tisknouti povolil, čemuž jsem hned s radostí přisvědčil, maje za to, že fak do více rukou se dostanou a mnohého bázlivce tím spíše z jeho směšného strachu před strašidly vyhojejí, což můj jediný ohled jesL. V Praze na den Filipa a Jakuba 1820.«

Již dedikace prozrazuje nepokrytě snahu spisovatelovu. Knížka jest věnovaná: »Všem na rozum uhozeným vysoce pověrčlivým babičkám po celém království Českém a markrabství Moravském obětuje tato strašidla vydavatel.«

Z obsahu zábavného spisu buďtež uvedeny aspoň ukázky, jež se týkají českých pověr:

Šestinedělkám to nejvíce prospívá, když se snů, živé obrazotvornosti a všech prudkých náruživostí vystříhati hledí; jakož jim naproti tomu nic není nebezpečnějšího, jako uchvacující strach a zarážející leknutí. Tak dlouho ale lidé vesměs, a sloužící zvláště hlavu ještě plnou pošetilé bázně pred strašidly mají, jest to skoro nemožné, by všecko takové nebezpečenství od šestinedělky vzdáleno býti mohlo. Neboť máme toho příklady, že i ty nejrozumější šeslinedělky jen skrze to v tak mnohé nebezpečenství upadly, protože lidi okolo sebe měly, nimiž ještě dětinská bázeň před strašidly vládla. Jak snadno nemůže na př. za noční tichosti v domě šestinedělky náhodou nenadálý prudký rachot povstati, a šestinedělku z libého snu vyděsiti: Ale kterak se musí nebezpečenství takového leknutí pak ještě zmnožiti, když ní ještě pověry vládnou, a ona snad v té tesklivé starostlivosti usnula: »Ach, Bože! jen kdyby této noci žádná divá žena nepřišla, a mně za mé milé dítě nezpůsobného trpaslíka nepodstrčila.«

Jak nerozumná a nesmyslná tato starostlivost mým nynějším čtenářkám zdáti se bude: tedy byl přece čas, že šestinedělky skoro vůbec