v tu pověru o divých ženách věřily. Tenkrát neodebrala se žádná šesti-nedělka na odpočinutí dřív než své děťátko, aby jí vyměněno býti nemohlo, notně nepokřižovala a některý šat muže svého jakožto mocnou ochranu blízko dítěte viditedlně nezavesila. To když jednou učiniti zapomenula, v trapném strachu se probudila, který však její mateřské laskavosti nepochybně více ke cti sloužil, než jejímu rozumu.

Bohužel! že tuto nechutnou pověru i za našich dnů ještě sem tam nalézáme. Místo mnohých příkladů tuto jen následující dva uvedu:

Asi před desíti lety slehla ve vsi P ... chudá nádennice, která v své mladosti mnoho o divé ženě a o jejích lstivých podvodech byla slyšela a před ní velký strach měla. Její novorozenec byl zouplna zdráv a dobře zrostlý, což její pošetilou laskavou starostlivost o něho jen tím víc zmnožilo, i vždy na ni velká tesklivost přišla, když noc nastávala. Ona bděla zoumyslně mnohokrát až do půlnoci, a když mdlobou přemožená trošku sedřímla, často jako vytržená pojednou ze spaní vyskočila, aniž takovým snem byla pookřála.

Jednoho večera již pozdě, když se její mysl rovněž takovými tesklivými myšlénkami zase zanášela, zaklepalo nenadále něco na okno, pod nímž s dítětem v posteli ležela. Zarazivší se, domnívala se divou ženu slyšeti, i tesklivě se obávala, že jest již po jejím milém dítěti veta. Ovšem že se velice mýlila, neboť se hned okázalo, že to mladý člověk klepal, který byl jejímu muži na druhý den práci zamluvil; ale neštěstí již se bylo stalo. Z toho prudkého leknutí od toho klepání na okno dostala nemoc, v níž její živobytí v nebezpečenství přišlo. Ubohé nemluvňátko nakazilo se od ní i umřelo v několika dnech.

Komu jest nyní ta vražda ? připsání: divé ženě, neb více té proklaté pověře. a nekřesťanské bázni před věcmi, jichž se žádný rozšafný křesťan báti nemá?

Zcela jinak a mnohem rozuměji zachovala se jedna městka v L ... v svých šestinedělích. Brzy po jejím slehnutí klepalo něco tak silně na dvéře, že se tím nelibě ze spaní vytrhla. »Co to bylo? Kdo to klepal?« tázala se rychle své hlídačky. Klepalo to zas; bázlivá pověrečná hlídačka se třásla, okazujíc tesklivě na dvéře, aniž slovíčka promluviti mohla. Šestinedělka nazvala ji pošetilou babou, a kázala jí dohlídnouti, kdo to klepá; kdežto se nepochybně přirozenou příčinu toho dozví, jak jen dvéře otevře. Ale hlídačka nebyla ani prosbami ani hanou ? pohnutí, aby dvéře otevřela a příčinu toho vyšetřovala; ano místo vyplnění rozkazu panina ještě jí pošetile předhazovala, že jistě na dítě tři kříže učinit a mužův šat nad ně zavěsit zapomenula, čímž že divé ženě srdce dodala, aby si svou zlost na dítěti vylila. Upřeným okem patřila stále na ty obávané dvéře, tesklivě si při tom vzdychajíc.

Rozumná šestinedělka zlobila se na tu pověrečnou hloupost své hlídačky, a že to zase na dvéře klepalo a ona dokonce vědět chtěla, kdo to jest, vstala prozřetedlně při vší své mdlobě z postele, dvéře otevřela,