a vida — její věrný pes vedl válku s svými ouhlavními nepřáteli, blechami, při čemž poškrabuje se zadní nohou na dvéře klepal, před nimiž strážil. Ovšem že to klepání za noční tichosti strašidelní hodiny a při rozpařeném mozku mnohem silněji zníli mohlo než ve dne: ale hlídačka přece nerozum svého jednání nahlídla, že dobrého pudlíka za strašlivou divou ženu měla, se styděla, a šestinedělce přislíbila, že budoucně nikdy víc tak neposlušná a dětinská nebude — přece však ze služby jít musila, zvláště když šestinedělka z té mrzutosti a nastuzení napotom přede škodlivé následky měla.

Zatím byłoby nepochybně její zdraví ještě víc trpělo, kdyby rovněž tak bázlivá a pověrečná jako její hlídačka byla bývala. Snadby se byly obě pak až do drahého rána zbytečně ustrašily; takéby nebyly pak pudla u dveří víc nalezly, následovně nevinnou příčinu hřmotu toho snad nikdy dozvěděly.

Blíž krajského města Čáslavi zemřel r. 1814 jistý mlynář náhlou smrtí, což některé sousedy, kteří ten mlejn od pozůstalé vdovy koupiti chtěli, pohnulo, aby tu pověst roztrousili, že zemřelý mlynář v čas noční chodí, a všeliké šašky s mlíčími hoslmi provozuje; neb se důvěřovali tím způsobem mlejn za levnější cenu dostati. Ta pověst brzy rozšířena a i ? nadjmenovanému městu donesena byla, v němž jeden chudý krupař s pěti dítkami bydlel, a v bídě a nouzi život svůj trávil, nyní ale této příležitosti použil, by nuzný svůj stav zlepšil.

Znaje víru tamního lidu sprostého na slrašidla, nočního času ? mlejnu, jejž od města malé půl hodiny vzdálen byl, s manželkou se odebral, a naučen jsa řemeslu mlynářskému, vodu brzo stavil, brzo zase spustil, a tak dílem hřmot a bouření působil, dílem postaviv se u vchodu do mlejnice, mlýčům prstem hrozil, a opět rychle se zmizel.

Opakuje to krupař po několik dní, nejen lidu sedlskému, ale i samým chasníkům mlynářským tak strašlivý se učinil, že již, jak desátá se blížila, všichni hrůzou pojati z mlejna se vyhostili, které příležitosti on užil, aby z namleté mouky si nabral a tak po vyšlém čase strašení s odměnou své hrůznosti ? domovu se ubíral. Tak ten hanebný čin asi po tři týhodny tropil.

Ovdovělá mlynářka, velkou škodu při tom trpíc, vedla navštěvujícím známým stížnost, ale žádný se nevynášel, jenž by tu případnost b.l vyšetřiti chtěl, až konečně pacholík jistý se osmělil a uvolil, ducha bloudícího na odpočinutí pokojné připraviti. Neodstrašily jej marné řeči chasy od předsevzetí jeho; nedal na slova již přestrašených sedláků; ale srdnatě sečkal hodinu jedenáctou, a při začatém bouření srdnatost neztratil, nýbrž neustrašeně své obilí mlel. Když pak kola mlýnská najednou státi zůstala, a opět s hřmotem převelkým se spustila, omrzelo to pacholíka nadřeče-ného a on, ne že by ho snad strach byl podmanil, ale že by zvěděl, zdaž toho příčinou přirozený běh vody není, z mlejna ? potoku odšel.