Svědek Jiřík Volf vypovídá, „že onen Martin Volf, který mučírnu viděl, jest dnes 90 roků a zůstává v Hřešících."

Jiřík Cimrman, který je 72 let stár, dokládá, „že sám mučírnu pamatoval, a o utracení osob slyšel od šafáře Sabena, kterému bylo přes 100 let, a od jistého Formánka."

Zápis o výslechu svědků končí: „Kteréžto jejich svědomí, že od našich, z řady k tomu deputirovaných komisarův, Václava Vejžnita, Jindřicha Fetci (?), v městě radním přijaté, a skrze písaře radního bedlivě zaznamenané jest, to my purkmistr a rada Velvar pečetí města našeho dotvrzujeme. Actum v městě Velvařích, dne 10. aprilis Ano 1709.

Byl jednou jeden král a ten měl hezkou, ale moc pyšnou ceru; ta moc milovala nádheru. Lidi jí nenáviděli a dycky, dyž jí potkali, říkávali (přáli): „Aby jí čert vzal." Protože za dřívějších časů s čerty nebyly žádný žerty, stalo se jednou, dyž to tak zaseje nehdo řek, že se princezna ztratila. Nihdo nevěděl, kam se poděla, a král slíbil veli-kánckou odměnu tomu, kdo by jí přived.

Byl tenkrát jeden chudej kovář a ten se taky dozvěděl, že se princezna ztratila a dozvěděl se taky, že by dostal moc peněz, dyby princeznu našel. Jednou, dyž už měl doma velkou bídu, řek ženě: „Stará, já pudu ke králi a řeknu mu, že pudu hledat princeznu; řeknu mu taky, aby mi dal na cestu peníze a dá-li, budeme mít doma živobytí. Najdu-li princeznu, dostanu eště vodměnu, nenajdu-li jí, řeknu, že som jí nemoh najít a nic se mi nestane." Kovářka muži přisvěčila, a ten šel ke králi. Dyž ? němu přišel a vozmánil, co chce, přál král: „Dobře, di a najdeš-li princeznu, královeky se ti vodměnim." Ale kovář se nehejbal. Tu řek král: „Co chceš eště?" „Milosti královská, som chudej řemesník a protože na cestu třeba peníze, prosil bych vo nějaký."

Král dal kováři peníze, a ten šel domů. Nakoupil dost živobytí a měl se dobře.

Sousedi kováře divili se, že má kovář kovárnu zavřenou a nic nedělá, a povídali si, že buď peníze něhde našel nebo ukrad.

Kovář brzy se zdověděl, co sousedi vo ňom si povídají; vobával se, že by se vo tom král moh dozvědít a proto přál jednou ženě: „Stará, sousedi si povídají, že som peníze buď našel, nebo ukrad. Vidí, že nic nedělám, a dyby se to králi doneslo, moh by mě potrestat; pudu tedy hledat princeznu a dyž jí najdu, dostanu vodměnu, a dyž ne, aspoň