Kovář zatim přešel hranice pekelný říše a nemusel se vícejc bát, že ho nehdo vo princeznu voloupí. Potom jí přived ke králi a ten ho moc vobdaroval.

Vod tý doby žil kovář jako kníže. Vodstěhoval se do města a byl s králem nejlepší karamád. Princezna už nebyla pyšná. Kovář je živ eště dnes ? kdo by ho chtěl vidět, může se ít na něj do města podívat.

Byl jeden chudej kadlec a ten měl syna. Doma měli bídu, proto řek táta synoj (synovi): „Musíš ít někam do služby, nebo bysme umřeli hladem." Zatim co táta eště mluvil, něhdo zaklepal a do sednice vešel pán pěkně voblečenej a ten měl na rukách moc zlatejch prstenu. Pán voptal se kalce: „Nedáte syna na službu?"

„I dám, tuhle ten chlapec by ? vám moh ít na službu," přál kadlec.

„Ale nesmí umět ani číst ani psát," řek zasejk pán.

Chlapec bál se, že by přišel vo službu, proto řek, že neumí.

„To se mi dobře šikneš," řek pán. „Mám doma moc velkou jarmaru knížek a ty mi budeš voprašovat. Dám ti službu velkou a vod každý knížky eště rohlík. Chceš?"

„Chci," přál chlapec.

„Ale nesmíš se do žádný knížky podívat a nic v ní prohlížet," řekl zasejk pán.

Chlapec šel hned s pánem na službu. Druhej den dal se chlapec hned do práce a voprašoval knížky; vod každý dostal rohlík. Dyž pán nebyl doma, dycky podíval se do knížky a četl si v ní. Byly tam napsaný přepodivný věci.

Jednou řek pán chlapci: „Jseš u mě již tři leta, vem si tuhle svou vodměnu a di domu, už tě nepotrebujú."

Chlapec vzal si peníze, co mu pán dal, a šel domu k tátoj. Tátu mrzelo, že syn de už ze služby, ale ten řek: „Nezlobte se, táto, a nebojte se hladu, já nás dobře uživím. Vemte zatim těch pár zlatejch, co mám a kupte nám živobytí; než to sníme, budeme mít peněz dost."

Táta šel, koupil živobytí a měl se doma dobře. Po nějakým čase byl v blízkým městě trh. Tu řek syn tátoj: „Táto, vzejtra se proměním v tlustýho vola a povedete mě na trh; lacinějc mě dát nesmíte, než za dvě stě a potom si vemte eště ze mě provaz, nebo budu neščasnej."

Druhej den syn vopravdu se proměnil ve vola a táta, dyž ho uvázal na provaz, ved ho na trh. Eště ho tam ani nedoved, už ? němu přišel řezník a přál: „Co chcete za toho vola?"

„Dvě stě, lacinějc ho dát nemůžu."

„Dejte ho lacinějc!"

„Nedám, jinač nejni než za dvě stě."