„Jináč nejni, než za tři sta," řek kadlec.

Pán vysázel tři sta a ved koně pryč. Teprv nejčko si kadlec zpoměl, co mu syn řek, a proto běžel za kupcem.

„Pane, zapoměl som si vzít vohlávku, ta je má, tu vám nedám."

„Já koupil koně i s vohlávkou," řek posměšně pán.

„Nejni pravda, vy ste koupil jen koně," řek kadlec.

Teďkon koupil si pán vohlávku jinou, starou sundal a hodil jí prodavači pod nohy a řek: „Šak já se mu jinač spomstim." Jak to dořek, vyskočil na koně a seknul ho hůlkou; potom ujížděl čerstvě z města ven do blízký vesnice. Brzy byl kůň celej mokrej; kapry jen s něho padaly. Dyž dojeli do vsi, zastavil pán před kovárnou a koně přivázal; potom .vešel do kovárny a křiknul na kováře: „čerstvě si stroj, kováři, podkovy pro mého koně, přibiješ mu je žízniví."

„Co vás to napadlo, pane," řek kovář.

„Jen nemluv a dělej, co som ti rozkázal," přál na to pán.

Kovář nevodpovídal a strojil podkovy; měl taky synka a ten byl právě v kovárně. Dyž slyšel, že budou koni přibíjet žízniví podkovy, litoval ho; vyšel ven a hladil koně. Dyž ho tak hladil, pravil kůň chlapsi: „ChJapečku, sundej mi vohlávku s hlavy."

Chlapec sundal vohlávku a divil se moc, že kůň taky mluví, nebo^ on neslyšel eště koně mluvit. Jak tak eště se tomu divil, proměnil se kůň v zajice a utíkal do polí. Pán viděl, co se děje, a hnedky v tom vokamžení proměnil se v psa a utíkal za zajícem. Hnedle by ho byl chytil, ale tu zajic proměnil se v ptáka a letěl pryč; taky pes se hnedky proměnil, a to v krahulce, a letěl za ptáčkem. Jak tak letěli, přiletěli do města a tam do ulice. V jednom domě bylo vokno votevřený a u něj seděla holka a šila prádlo. Ta viděla, jak krahulec pronásleduje malýbo ptáčka a. bylo jí ho líto. Hnedky na to vletěl ptáček do votevřenýho vokna a dívka čerstvě zavřela vokno, aby tam krahulec nevletel.

Ptáček si sed na klín děvčete. Brzy na to bylo slyšet v domu kroky. Jak to ptáček slyšel, proměnil se v krásnej prsten, a ten si dívka navlíkla na prst. Sotva to udělala, votevřely se dveře a do pokoje vešel pán se zlatým řetězem u zlatých hodinek a se zlatými prsteny na rukách, Přistoup ? dívce, a dyž viděl prsten na její ruce, chtěl ho a řek: „Slečno, dejte mi ten prsten, je muj."

„Ne, pane, prsten je muj," řekla dívka.

Dyž dívka prsten dát ne chtěla, chyt jí pán za ruku a chtěl jí ho vzít; už ho skoro měl, dyž v tom prsten upad na zem a proměnil se v proso. Pán se hned proměnil v kohouta a to proso sbíral; sbíral pořád, až zbylo jen několik zrnek. Z těch najednou udělala se liška a kohouta zadávila.

Tak byl synek chudýho kalce vyslobozen. Proměnil se zasejk v člověka a poděkoval dívce za zachránění a hnedky taky požádal jí, aby se stala jeho manželkou. Dívka ráda svolila.