Dyž přišel za ves, musel ít vokolo kerchova. Před dveřma slyšel dunění a tichej hovor. Jeník nebyl bázlivěj a proto šel čerstvě ? místu, vodkud hovor slyšel; tady viděl dva muže, jak třetího bíjou. Zavolal na ně: „Co tu děláte?" Ale žádnej mu nevodpověděl, jen slyšel jakoby něhdo udělal „pst". Ptal se znovu a hnedky taky chystal si hůl; tu jeden z můžu řek: „Tuhlenc ten lump umřel a zvostal nám dlužen půl třetího sta." Jeník rozzlobil se a křik na muže: „Položte mrtvý ho! Tadyc máte půl třetího sta a děte po svejch."

Muži schrábli peníze a šli. Jeník potom šel na faru a klepal na pana faláře. Ten myslel, že má ít k nemocnymu, proto hnedky stal a voblek se. Ale Jeník mu přál: „Velebný pane! Na kerchově je mrtvola nepochovaná; prosil bych vás, abyste jí, nežli lidi ráno stanou, pochoval." Potom mu povídal, co se stalo, a dal faláři padesátku. Nynčkon byl úplně bez peněz a musel se proto vrátit domu. Cestou přemejšlel, co řekne oci a esli mu bude věřit. Dyž Jeník přišel domu, právě rodiče stávali. Dyž otec viděl Jeníka, křikl: „Tys jistě peníze prohrál."

„Ne, oče!" řek Jeník a vyprávěl oci, co se mu přihodilo. Otec ho pochválil a přál: „Dobře si, chlapše, udělal. Máme dost peněz a vzejtra ti dám jiný, abys moh sobě a mace šaty koupit."

Jak Martin přál, stalo se. Jeník vesele pospíchal do města, koupil na šaty a potom pospíchal domu. Dal hnedky všecko krejčímu a ten ušil jemu i mace šaty. Dyž byly šaty ušitý, řek otec Jeníkovi: „Je ti už dvacet a proto si zvol, čim chceš bejt; chceš-li hospodářství, koupím ti je, nebo esli se chceš učit řemeslu, můžeš. Ěekni si tedy!"

„Rád bych se, tatínku, podíval do světa."

Otec tedy vypravil, Jeníka za několik dní do světa. Na cestu dal mu naučení: „Es-li někoho potkáš, nebo se s nekym sejdeš, kdo by chtěl s tebou ject, řekni, že nemáš peníze. Dybyste ? hospodě přijeli, bude-li ti sám dávat ist a pít, můžeš s nim ject, je to člověk poctivej. Dybys snad něhdy chtěl za někoho platit, kup napřed bochníček chleba a dej mu ho překrojit; překrojí-li ho zdrovna na polovici, je taky člověkem poctivým. Na nikoho nemluv napřed, aby si snad nemyslel, že se ho bojíš."

S timto naučením Jeník jel. ? večeru potkal starce, kerej jel na koni. Ten pozdravil Jeníka a ptal se: „Kam jedeš, hochu?"

„Do světa ua zkušenou," řek Jan.

„To pojedem spolem." Stařec hned zahnul ? Jeníkovi. Brzy přijeli do vesnice; vobá měli hlad a proto zastavili před hospodou, aby se posilnili. Tu Jeník povídal starci, že nemá peníze, ale stařec řek, jen aby šel dálejc a vo víc se nestaral. Potom poručil voboum chleba a pivo. Dyž šenkýř přines chleba, rozkrojil ho na dva stejný kusy a jeden dal Jeníkovi. Pivo taky rozdělil na dva stejný díly. Nejčkon viděl Jan, že stařeček je poctivej a že mu může důvěřovat. Dyž se posilnili, jeli dálejc. Přijeli ? velikýmu lesu a tu stařec řek, že ho až do večera ne-přejedou. Vrátit se nechtěli, aby se jim lidé nesmáli, že se bojí, proto jeli dálejc. Jeli až do jedenácti hodin. Přijeli k velkýmu košatýmu