dubu a u toho slezli, přivázali koně ke stromu, rozdělali voheň a usadili se pod dub.

Umluvili se spolem, že každej bude polovičku noci hlídat a druhej bude spát. První měl spát Jeník; dal si tedy sic pod hlavu a brzy usnul. Stařec hlídal. Pojednou uviděl množství mužskejch, bylo jich asi štyriadvacet. Přeď nima jel jeden na koni; všichni nesli pytle na zádech. Stařec poznal, že jsou to lupiči. Aby nepozorovali oheň, zakryl ho pláštěm.

. Dyž lupiči přešli, šel starec pomalu za iiima, ale tak, aby ho nepozorovali. Ti šli pořád až přišli ke skále; tu vu.ee jejich hodil proutkem, co v ruce držel, do skály, a přál: „Jeskyně, otevři se!" a ta hned se votevřela. Stařec uviděl množství zlata, stříbra a drahejch kamenu. Dyž všichni lupiči zašli, jeskyně se zavřela; nynčkon se stařec vrátil ? Jeníkovi. Musel ít hezkej kus cesty, než ? němu došel, a už se rozednívalo. Zbudil Jeníka, ale neřek mu, co viděl. Vosedlali koně a vydali se na další cestu. Dyž přejeli les, uviděli před sebou krásnej zámek. Kolem zámku byl plot a na každej tyči u plotu byla nabodnutá mužská hlava.

Stařec obrátil se ? Jeníkovi a přál: „Koukej, Jeníku! V tomhle zámku zvostává princezna a ta je spojená s čertem; kdo jí chce vy-slobodit a dostat, muší jí dát hádanku, kerou by ani ona ani čert, co má u sebe, neuhádnul. Princezna má knihu a v tej sou všechny možný hádanky čertem sestavený. Dyž někerej princ přídě a dá jí hádanku, tu vona veme knihu, hledá v hádankách, až jí najde a potom princi uhodne. Každýmu princi, co jich přišlo, hádanku uhádla, každýmu dala hlavu štít a narazit na tyč u plotu. . Jak vidíš, jsou už všecky tyče u plotu plný, jen eště jedna zbejvá.

Poslouchej nejčko. Povim ti hádanku a ty pudeš do zámku, vohlásíš se jako princ s hádankou a budeš chtít na princezně, aby ti jí uhádla. Dyź ti tu hádanku uhádne, dá ti hlavu štít a narazit na poslední eště zbejvalou tyčku, ale dyž ti jí neuhádne, dostaneš jí za ženu. Já si šak vymiňuju, že dyž princezna hádanku neuhodne, že se vo všecko stejně rozdělíme."

Jeník slíbil a tu řek stařec: „Di, Jeníku, a dej princezně tuhle hádanku; ,Měl som tři lišky, ty som stah, kůže som si nechal a lišky utekly, aniž bych je byl kdy uviděl vícejc. Žádám, aby jasná princezna mi hádanku uhodla.'"

Jeník šel a jak mu stařec řek, udělal. Vohlásil se princezně jako princ s hádankou a hned byl předpuštěn. Dyž stoup před princeznu a dal jí hádanku, tu ona vzala velkou knihu, co v ní byly všecky hádanky, šla do bedlejšího pokoje hledat tu hádanku. Ale marně hledala; hádanku nenašla. Vrátila se zpátky, rozzlobená. Tu čert, kerej pořád byl u m'. jí pošeptal: „Tenhle mladík nemá tu hádanku ze sebe, ale řek mu jí stařec, kerej je dole ve vsi v maštali a čeká na něj. Chceš-li hádanku uhodnout, musíš poslat k tomu starci, podplatit ho, aby ti hádanku pověděl a potom ho máš ve svěj moci."