Králové. Než ble! den na to více než 200 sedláků, jejich sousedů, za nimi se ? městu ubíralo, žádajíce od krajského hejtmana, jakéhosi svob. p. Rašína, aby je, ježto jsou nevinni, na svobodu propustil. Podivno jest, že stráže toto množství lidu houfně ? pevnosti se přiblíživší pustili do města, a že po poradě s velitelem posádky, plukovníkem de Gavoux, byl jim jeden z oněch tří propuštěn.

Když o případu tomto zvěděli okolní sediaci, tím větší odvahu si dodávali ? nekonání robot, zvláště pak, když tento dav na cestě přes osadu holohlavskou na robotníky volal, aby nerobotili, nýbrž spíše s nimi se spojili.

O několik dnů později na 200 osob z tohoto panství*) z osad Ja-sené a Plesu, ? nimž se přidružili i z jiných vesnic osadníci, přišli k Smi-řickému direktoru, jménem Rozšlapilovi, který, jakkoliv jinak dosti příkrý k nim byl, přece za těchto poměrů vlídně je přijal. Jemu tedy jednohlasně oznámili, že již robotiti nebudou.

Událostí touto člověk ten jsa poděšen, žádal mne o. radu, co by měl činiti. Já jsem mu odpověděl, že bude nejlépe, když sběh věcí oznámí královskému setníku a požádá ho, aby přišel do Smiřic, obeslal rychtáře a konšele z jednotlivých osad a je ? dalšímu robotování pro vrchnost přemluví.

Tak se také stalo, ale lid, který v zástupech se sbíhal a mylné domněnky byl, že tu jsou královské dekrety, jimiž se robota zmenšuje, setníku královskému víry dáti nechtěl, ba neostýchal se mu do očí říci, že již nebude robotovati. On poněkud ustrašen smělostí tohoto davu, skončil vyjednávání a mně, když jsem pak s ním u stolu seděl, otevřeně řekl, že děkuje Pánu Bohu, že se tak toho lidu zbyl. A když jsem mu odpověděl, že na něho bezpochyby podobné vyjednávání čeká na sousedním panství opočenském, poněvadž i tam se poddaní vzpírají robotu vykonávati, pravil, že za takovýchto okolností ani nohou z města nehne, a slibu svého také svatosvatě dodržel.

Sedláky smiřické následovali podobně hořenovští. Za těmito jiní a jiní, a tak v několika dnech v celém kraji sediaci žádnou ani tu nejmenší služebnost kterékoli vrchnosti nechtěli konati; daně a dávky císařské za to s větší ochotou než kdy jindy odváděli.

Také já jsem měl ze zvláštní přízné knížete**) tři sedláky z Holohlav, kteří byli povinni pole zdolávati, od toho dne však žádnou již služebnost konati nechtěli, i vzdal jsem se během času sám této milosti, nechtěje v té příčině se sedlákem míli ani nejmenší obtíže.

Ihned dopsal jsem hraběti ze Šporku, pánu Hořenovskému, který mi velmi byl nakloněn, a první jsem mu oznámil vzepření se jeho poddaných, jichž věrností a oddaností vždy velice se honosíval.

Stalo se, že když na tomto panství žádný dle své povinnosti píci pro hovězí dobytek nařezati nechtěl a dokonce za mzdu podtají a pozdě,