v noci někteří osadníci najati býti musili, aby tak dobytek hladu netrpěl, purkrabí na panství, jakýsi Karásek, člověk spravedlivý a dobrý, najal ke dvoru několik dělníků v Plese, aby za mzdu službu tu vykonali. Než co se nestalo! O tom dověděla se sousední osada Vlkov, i zvedlo se tam 10 občanů a ozbrojeni silnými klacky na Ples přiběhli a jim tolik nabili, že tři z nich ještě toho dne svátostmi umírajících od faráře z Jasené zaopatřiti se dáti musili.

Tento smělý skutek, sám o sobě veliký, sedlákům vůbec tím méně mohl se prominouti, poněvadž byl nestoudný, a příklad nejšpatnější po sobě zůstaviti musil, a proto, když direktor panství se mnou o té věci v úradu vešel, poradil jsem mu, aby sám osobně do Hradce Králové zajel a vyložil tam jasně král. setníku, jak se vše udalo, a proti těmto rušitelům veřejného pokoje a lidem nejsprostší třídy ochrany vyžadoval.

Řídě se radou mou, odebral se tam a když s velitelem posádky společně věc uvážili, dal tento důstojníku vojenskému, jakémusi lieutnantu Freytakovi rozkaz, v němž výslovně mu bylo uloženo, aby se svou setninou ve Smiřicích se zdržující, ku kteréž jiných 20 vojáků z posádky hradecké a 20 z jaroměřské stanice přidělil, za pozdní noci v největším tichu a beze všeho hluku sebral 5 z těchto buřičů.

Důstojník o púl noci na 19. března roku 1775 se vším tím vojskem do Vlkova a se třemi vyzvedači vrchnosti oddanými se odebral a šťastně se jíž tří z nich zmocnil, avšak když se bral hlouběji do vesnice a až do prostřed přišel, ejhle! stála tu zvonice, s níž dávalo se ráno, v poledne a večer znamení ? pozdravení andělskému, a u této stáli na stráži mladíci, postavení tam nepochybně z podezření, kdyby za noci nějaké úklady se děly, aby zvonili a tím je prozradili.

Tito, spatřivše vojíny, jali se zvoniti a pobouřili tak celou ves, tak že všickni do jednoho okamžitě opouštěli své příbytky a hleděli se shromážditi, jiní vsednuvše na koně, hnali se do sousedních vesnic pro pomoc proti zástupům vojenským.

Přál bych si, aby některý z potomků viděl, jaký tu poplach nastal o 1 hod. s půlnoci na den sv. Josefa, neboť všichni osadníci byli vyburcováni a násilím nuceni, aby na pomoc směrem ? Vlkovu přispěli, a kdyby snad někdo byl se zdráhal, vrhal se v nebezpečí, že se mu dostane ran od těch, kteří z osady Holohlav s největším úsilím jiné nutili, aby chvátali na pomoc Vlkovským, a to byl nějaký Matěj Vizmar, domkář, a Frant. Springar, sedlák, ti však za své provinění byli na to odvezeni do Prahy a tam veřejně metlami od biřice potrestáni.

Když tedy vojenský důstojník pozoroval, že sediaci se shlukují ? osvobození svých, spokojiv se s oněmi třemi, jež zajal, táhl zpět ke Smi-řicům, avšak v polovici cesty vrazil na více než 700 sedláků, kteří jemu návrat zamezili, a ač se jim stranou k lesu vyhnouti hleděl, sediaci při úplňku měsíce ihned proti němu se postavili. Konečně tak se přiblížili, že s drzým čelem důstojníku říci se neostýchali, že nikdy nedopustí, aby jejich spoluobčané schytali se jako lupiči o půlnoci, že jsou připraveni a že se postarají, aby je kdekoliv zastaviti mohli. Důstojník tím nejsa za-