strašen, a nemoha se snad ani brániti a sedláky zahnali, ježto již mezi vojíny se vmísili, spustil väechmi svoji výmluvnost, aby vzpouru upokojil; ale nadarmo, sediaci, obklíčivše se všech stran vojíny, nikterak nechtěli další jejich postup dovoliti, naléhajíce, aby písemně se jim zavázal, že jim je vydá, naö posléze náš dobrý důstojník volky nevolky musil přistoupiti a zajatce své jim vydati. Vzácný to příklad vojenské velko-myslnosti!

Než případ ten, který se takto udal, byl předehrou jiného většího, který se sběhl hned téhož jitra na nádvoří zámku. Po ranní mši sv. shromažďoval se lid a vždy četněji ze vzdálených osad přicházel, tak že počet jeho na 2000 dostoupil, a to tím, že důstojník, nejsa dosti zkušený, ačkoliv s celou svojí setninou před branou stavení hospodářských se seřadil, přece zapomenul mosty, po nichž se přechází do nádvoří, i bránu zadní dáti střežiti. Tím se i stalo, že sediaci sami na každý most 10 strážců klacky ozbrojených jakožto hlídku postavili, aniž jim kdo v tom překážel.

Stalo, se že po ranní mši v Holohlavech, kterou jsem sloužil osobně, poněvadž připadalo právě evangelium o rozděleném mezi sebou království, řečí morálně exegetickou jsem to lidu, v počtu hojném přítomnému, vyložil a napomenul ho, aby svatý pokoj, který z pravého poddanství a poslušenství vychází, zachoval; avšak marně jsem se namáhal. Bylť za řeči této přítomen při mši svaté vojín ze setniny jaroměřské, která byla též ve Vlkově, a tam byv propuštěn, za noci v Holohlavech se ubytoval, a když zvěděl, že ve Smiřicích se tak velké množství sedláků shromáždilo, z kostela vyšel a chopiv se zbraně, do Smiřic pospíchal, aby se s ležícím tam vojskem spojil. To spatřivše sediaci chopili se zbraní a šli za ním. Jsa postrašen tím, co se dělo, a obávaje se toho, co státi se mohlo, dvakrát jsem tam poslal posla na výzvědy, avšak on došel sice až ? mostu řezni-. ckému, ježto sediaci bránu střehoucí, přechodu mu nedovolili. Dověděl jsem se přece později pravý příběh, který se tam udal a jest tento :

Zástup sedláků maje za to, a ne neprávem, že direktor jest příčinou, že vinníci vlkovští byli zajati, na něm zamýšlel se pomstiti a zároveň ho odvésti do své kanceláře, kterou že prý mají v Jasené, sediaci se chlubili.

Dobrý direktor více jsa. mrtvole než živé bytosti podoben, dav se přemluviti lieutnantem, jenž rovněž byl v úzkých, sešel na nádvoří, obklopen celou kompagnií, a vymlouval, co se stalo, plakal, slzy prolévaje a Bohem se dokládaje, že nemá žádných jiných patentu královských robotu umenšujících.

Sediaci však nestali se tím o nic lepší, nýbrž jako vzteklí psi pokřikovali a žádali, aby jim byl vydán. V zástupech vyřítili se na vojáky, klamně předpokládajíce, ba dokonce se honosíce, že vojáci nikterak se neopováží vystřeliti, ano že nemají ani ručnice nabity.

Direktor tušil, že špatně to dopadne, zvláště když již i podruhé ? nim přistoupil a nemohl je upokojiti, ano, co se zdá pravdo nepodobné a přece pravdou jest: když již sediaci mírností vojáků ještě rozlícenějšími