se stali, řadu jejich prorazili a chlěli chytili direktora uprostřed stojícího; ón však (což převelikému štěstí svému přičílal, jako jsem to z úst jeho slyšel) již uchopen byv za límec, přece se vylrhl a utekl. I stalo se, že v té tahanici sedláku s vojíny z oněch někteří poranili se o bodák, který na pušku jest nasazen, a že téměř v té chvíli jeden vojín, neví se, zdali náhodou nebo z úmyslu ručnici vypálil, následkem čehož jeden z nich za uchem byl poraněn. Ihned ustoupili sediaci, jedním hlasem volajíce, zdali takový jest rozkaz císařův, aby daně platící byl zahuben. Při tomto případě, nechť pravím, čtenář nahlédne a uváží, co si o sobě domýšleli hloupí sediaci, jakoby všechny výstřednosti beztrestně si dovoliti směli, a to z té příčiny, že byli poplatníky, a že panovník pro blaho království chce je míti zachovány.

Výstřel ten konec učinil bouři této, sediaci pak své raněné na vůz naloživše, do města Hradce Králové vezli s tím úmyslem, aby ukázali je hejtmanovi a otázali se jeho, kdo takový rozkaz dal, aby poplatníci císařovi byli pohubeni? Ježto zatím případ ten stal se v městě známým, do města již vpuštěni nebyli. (Dokončení.)

69. Starosť o milého

Variant: Kollár I. st. 157. č. 6.

(Skalica.)

70. Starostliví.

71. Nahnevaná na pomluvač a.

Málo odchylný variant: Kollár 1. st. 103. č. 4.