Jak konečně vliv literatury na lid daleko sahá, vysvítá z následujícího. Jest známá pověst, že Slovanstvo celé pochází od tří bratří: Čecha, Lecha a Rusa. Chtě pak jedenkráte původ této pověsti stopovati, uveden jsem byl slovy následujícími na Dalimila: A byl jest Lech, Cech atd. Dalimil myslil s tím slovem lech vůbec stav, tedy co vladyka, kdežto druzí jej brali (Lecha), bratra Čechova, a v krátce byl jim přidělen třetí, a tak konečné celá báj se pletla, až v svrchu uvedené pověsti se ustálila.

Na všecky názory lidu mimo literaturu mají ještě velký vliv ustálené třídy národa, kasty. Tak zejména v Německu a jinde byla zvláštní kasta lidu: kněží, která u slovanského lidu v prvních dobách není známá,, měli své chrámy. Na to se měl u nás velký zřetel bráti, ale bohužel nestalo se tak nikde. U nás byl knězem hospodář (vladyka) sám, a názory lidu nebyly učené, nýbrž prosté a tedy lidu vlastní. To jest také příčinou, proč u nás křesťanství tak hned přijato bylo, když zejména u Němců s velkým se potkalo bojovným zápasem. Kasta kněží jejich, majíc z ka-stovnictví svého a úřadu kněžského užitek, horlila proti nové víře, — toho u nás (Slovanů) nebylo. I jest se tu u Čechů zvláště zmíniti o víře-v čaroděje a čarodějnice, na jichž moc úplně se věřilo. Ty náhledy můžeme úplně stopovati, poněvadž se zachovaly v kázáních kněží, které s kazatelen tehda proti těm ďáblovým rejdům zle (v století XVI.—XVII.) se ozývaly.

Co do sbírek doporučoval pan Jireček sbírky lidového podání od. Grohmana, který si všímal pilně Slovanu, a jeho sbírka by pohádkovou komissi v mnohém poučila. Doporučoval i dosti pilné sbírání Houškovo (Musejník), ač i tam mnohé omyly se dostaly. ? našemu pak navedení doporučoval, učiniti překlad německého spisovatele Mannhardta, totiž jeho krátkého navedení, jak se má tradicionalní literatura sbírati. Sbírka Krolmusova nestojí za mnoho, ač i tam jsou některé věci závažnější, ale již vlastními a mnohými přívěsky podezřelé. Tak na př., že s poutí krkonošských nosívaly si selky domů černé slepice (proč? již jsem zapoměl), a dál povídá něco, co jest úplným jeho vybájením (o pokladu slepičím), a tudíž ač se zdá být 'dobré druhé i to první uvádí v pochybnost. V naší době i Maďar (jména nevím) vydal takovou mythologii Maďarův. Ten, kde co najde, hned přičítá Maďarům, jeho sbírka jest hotovým nesmyslem. Kdyby někdo nyní napsal život lidu tak, jak je, neohlížeje se na to, co bylo, velice by všem přítomným i budoucím posloužil. Ale nesměl by psáti, než co jest, aby tak byl jistý sloup, odkud bychom co s hlediště a jakéhosi prvotního opět stavu mohli hledět na minulost i budoucnost.

Zaříkadla v nemocech jsou na jistém místě stáří vysokého, ale na jiném místě lidem německým sem zanesené. Jisté fráze při nemocech, jako: »božec (psotnik) ho přetrhl« atd. jsou nad míra důležité.

Hlavní vliv Jireček klade na působení a vliv literatury mezi lidem. Hledáme-li často nyní ve starých spisovatelích, najdeme tam základ některé potomní pověsti a pohádky. Lid čte to, poví svým dětem, a tak třetí koleno třeba řekne, že to má po otcích dávno, ale základ jest u spi-